kultura

Zámek Jezeří

2008-05-01T07:04:00.000-07:00

Původně středověký hrad, vystavěný pány ze Rvenic roku 1365, byl Mikulášem Hochhauserem z Hochhausu v polovině 16. století upraven na renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře byl konfiskován
V roce 1623 ho koupil rod Lobkowiczů. Bohužel po požáru v roce 1649 byl ve velice špatném stavu a proto musel projít celkovou rekonstkukcí. Tak se ze středověkého hradu stal barokní zámeček. Svoji nynější podobu však získal až po druhém požáru v roce 1713. Nová zámecká budova byla postavena ve stylu vrcholného baroka na půdorysu písmene „H“. Ze zámeckých interiérů vynikají prostory „piana nobile“, jídelny, malého a velkého salónu a především velkého oválného sálu, který byl roku 1802 upraven na zámecké divadlo. V této době byl zámek významným kulturním a společenským centrem, navštěvovaným známými osobnostmi tehdejšího kulturního života (Johann Wolfgang Goethe a Ludwig van Beethoven).
Součástí areálu bylo unikátní arboretum (dolní zámecký park) s mnoha druhy exotických dřevin, které však bylo z části zničeno z důvodu povrchové těžby hnědého uhlí.

Buchlovice

2008-04-07T07:41:00.000-07:00

Barokní zámek postavený na způsob italské vily na přelomu 17. a 18. století představuje ojediněle řešený architektonický komplex dvou samostatně stojících půlkruhových budov s čestnými dvory, hlavního dolního zámku a horního hospodářského stavení zvaného Flóra. Tato honosná stavba byla vybudována patrně podle plánů architekta Domenica Martinelliho. Po jeho odchodu do Říma roku 1705 byla stavba zřejmě dokončena moravským architektem Mořicem Grimmem.
Bohatá štuková výzdoba zámeckých prostor s kamenickými prvky byla provedena Baltazarem Fontanou. Na sklonku 19. století a počátkem 20. století byl zámek citlivě upraven architektem D. Feyem na reprezentační sídlo diplomata rakousko-uherského mocnářství Leopolda Berchtolda.
Zámek i park byl obohacen sochařskou výzdobou a dalšími architektonickými prvky. Původní barokní zahrada italského terasovitého charakteru byla počátkem 19. století rozšířena o rozsáhlý anglický park s početnými výsadbami domácích a cizokrajných dřevin, které v současnosti představují jednu z nejvýznamnějších dendrologických sbírek v českých zemích.
V závěru parku stojí pavilon fuchsií, jejichž sbírka je chloubou buchlovického zámeckého zahradnicví.

Kunštát

2008-03-17T09:58:00.000-07:00

Kunštát
Původně středověký hrad získal svoji současnou podobu přestavbami v polovině 16. století a dále v letech 1678–1680. První písemná zmínka o hradu na místě dnešního kunštátského zámku pochází z roku 1280, avšak unikátní objev nádvorního průčelí původního pozdně románského hradního paláce dokládá založení hradu již v 1. polovině 13. století. Jeho stavebníkem byl Kuno, po němž sídlo i městečko založené v podhradí získalo své pojmenování.
Páni z Kunštátu drželi panství do roku 1521, z nichž nejslavnější člen rodu, český panovník Jiří z Kunštátu a Poděbrad, vlastnil Kunštát v letech 1427–1464. Posledními šlechtickými držiteli zámku byli v letech 1901-1945 hrabata Coudenhove-Honrichsové.
Jednotlivé přestavby zcela nesetřely předchozí umělecké slohy. Proto lze dnes velice dobře sledovat stavební dějiny tohoto šlechtického sídla od doby pozdně románské po klasicismus. Hodnotný komplex zámeckých budov je obklopen parkem, zařízeným v 17. století a ve století následujícím rozšířeným na celé zámecké návrší.

Javorník - Jánský vrch

2008-03-16T05:35:00.000-07:00

Javorník - Jánský vrch
Zámek nad městem Javorníkem patří k nejzachovalejším objektům tohoto druhu v moravském Slezsku. Na jeho místě stával gotický hrad, o němž pochází první zmínka z roku 1307. Někdy v druhé polovině 14.století jej získali vratislavští biskupové a na zlomu 15. a 16.století přestavěli v renesanční zámek. Ten pak drželi až do roku 1945. Přestavbu dokončil biskup Jan Thurzo, a vytvořil si zde druhou rezidenci. Na jeho knížecím dvoře pobývali četní učenci té doby, mezi nimi patrně i Mikuláš Koperník.
Za uměnímilovného biskupa hraběte Gottharda F. Schaffgotsche se zámek stal střediskem hudební kultury. Od roku 1769 tu působil slavný skladatel Karel Ditters z Dittersdorfu, který na Janském vrchu vytvořil utvořil proslulou zámeckou kapelu.
Poslední zbytky starých hradních opevnění byly odstraněny za biskupa Kristiána Hohenlohe-Bartensteina (1796-1817) a objekt získal dnešní podobu.

Bučovice

2008-03-10T03:21:00.000-07:00

Bučovice
Stavebníkem "perly Moravy" byl poslední příslušník starobylého rodu, pan Jan Šembera z Boskovic. Zámek je vystavěn na uměle upraveném území vymezeném zdí s nárožními bastiony, obklopeném původně vodním příkopem. Toto "opevnění" se z větší části dochovalo spolu s torzem předzámčí, se zámkem a s okrasnou zahradou, upravenou podle ideálního projektu v letech 1961 až 1962. Vznik šlechtického obydlí a jeho výzdoby ohraničují zhruba roky 1575 až 1584. Koncepci architektury a její výzdoby vypracoval Jacopo Strada, činný na císařských dvorech ve Vídni a v Praze. Jeho představy uskutečnili umělci převážně italského původu nebo v Itálii vyškolení.
Kromě architektury se bučovický zámek honosí umělecky náročně vyzdobenými interiéry se štukovými a malovanými ornamenty, symboly, postavami a výjevy ze starověkých dějin a z antické mytologie. Nástropní malby v Zaječím sále znázorňují "obrácený svět", v němž zvířata jednají jako lidé. Nástěnné malby v zámecké kapli, dokončené roku 1637, zobrazují výjevy ze života P.Marie a Ježíše Krista. Na nádvoří upoutává pozornost sousoší s figurou Baccha ve vrcholu, jež původně tvořilo střed kašny z roku 1635.
Po smrti Jana Šembery roku 1597 připadl zámek jeho dceři Kateřině, provdané za Maximiliána z Lichtenštejna. Tak se Lichtenštejnové stali pány na Bučovicích. Ty pak přestaly být sídelním místem a do zámku byla umístěna ústřední hospodářská správa.

Velké Losiny

2008-03-03T08:52:00.000-08:00

Velké Losiny
Pravděpodobně v průběhu 14.století vznikla vodní tvrz, která stála v místech dnešního zámku.
Původně zeměpanský majetek se dostal koncem 15. století do držení významného šlechtického rodu pánů ze Žerotína. Bohatý Jan ze Žerotína nechal v 80. letech 16. století vybudovat renesanční zámek s arkádami, jehož dominantu tvoří osmiboká věž. Úrovní architektonického řešení náleží zámek mezi sta vební perly moravské renesance. Koncem 17.století bylo vybudováno dvoupodlažní křídlo, které z jižní strany uzavřelo nádvoří zámku. V 80.letech 17.století probíhaly i v místnostech zámku inkviziční procesy, při kterých bylo na hořící hranice posláno mnoho nevinných obětí. Období působení inkvizitora Bobliga z Edelstadtu se stalo nejtragičtejší kapitolou historie severní Moravy. V roce 1802 prodali zadlužení Žerotínové velkolosinské panství Lichtenštejnům, kteří až do roku 1945 užívali zámek jako příležitostné letní sídlo.
Interiéry nesou pečeť doby od renesance až po klasicismus. Opravdovým klenotem mezi zámeckými interiéry je rytířský sál s renesančním kasetovým stropem. K vybavení místnosti patří majolíková kamna z roku 1589, renesanční příborník a na stěnách visí vzácné kožené tapety. V dalších místnostech je mimo jiné vystavena sbírka tapisérií ze 17.století a sbírka zbraní. Zámecká kaple má pozoruhodnou freskovou výzdobu od významného malíře moravského baroka Jana Kryštofa Handkeho. Hluboký zážitek nabízí prohlídka zámecké galerie s obrazy nejvýznamnějších evropských malířských škol. Na místě barokní zahrady, jejíž torzo sochařské výzdoby se dochovalo, byl od počátku 19.století vytvářen krajinářský park, který se z části zachoval dodnes.

Veveří

2008-02-26T11:43:00.000-08:00

Veveří
Jeden z nejrozsáhlejších a bohužel v současné době také i nejvíce zanedbaných hradních areálů u nás vznikal postupně během téměř osmisetleté historie. Původně zřejmě malý lovecký hrádek či pouze dvorec moravských markrabat je v pramenech poprvé připomínán roku 1213.
Veveří jako opravdový kamenný hrad vzniká pravděpodobně až na popud krále Přemysla Otakara II. nedlouho po polovině 13. století. Mimo jiné jako místo královského dohledu nad osídlováním území vzhůru proti toku řeky Svratky. Král tu tehdy také věznil a i popravoval své význačné politické odpůrce. Velmi výrazně byl hrad - v podstatě do dnešního rozsahu – rozšířen po polovině století 14. za vlády moravského markraběte Jana Jindřicha (mladšího bratra císaře Karla IV.), který z Veveří učinil jedno ze svých hlavních sídel.
V letech 1942 – 1945 bylo Veveří říšskou brannou mocí zabaveno pro potřeby jednotek SS. Tento fakt je dodnes půdou pro mnoho tajemných a temných legend a báchorek.
Po válce je Veveří nakrátko opět zpřístupněno veřejnosti, ale na počátku 50.let je rozsáhlý hradní areál velmi necitlivě adaptován pro potřeby Lesnického učiliště, internátu a závodní školy práce. Po roce 1972 vzniká megalomanský projekt přestavby Veveří na mezinárodní studentské a kongresové centrum. Ze stavby byla naštěstí realizována jen první etapa, a to statické zabezpečení za pomocí rozsáhlých betonových injektáží, mikropilotáží a nástřiků. I ta ovšem hrad a jeho historickou a uměleckou hodnotu těžce poškodila. Po roce 1989 byly nedokončené práce opuštěny a hrad ponechán ve velmi zoufalém stavu.
Po neúspěšných pokusech o pronájem hradního areálu ke komerčnímu využití dnes probíhají rozsáhlé přípravy na celkovou rekonstrukci a znovu zpřístupnění této význačné kulturní památky.

Rod Kinských

2008-02-03T12:50:00.001-08:00

Stopy šlechtického rodu Kinských najdeme na řadě míst v České republice. Tak v hlavním městě je palác Kinských na Staroměstském náměstí, ale také v Nerudově ulici, v Hybernské ulici, je tu zahrada a letohrádek Kinských; dominantu města Chlumec nad Cidlinou tvoří zámek Karlova koruna, postavený hrabětem F. F. Kinským, zámek Kinských se nachází ve Valašském Meziříčí, v držení rodu byla či opět je řada dalších zámků a jiných objektů. Existuje také chov koní Kinských s pozoruhodnou historií, předváděný na slavnostech a národních přehlídkách koní Kinských.
„Bůh, čest, vlast“Toto rodové heslo si Kinští předávají z generace na generaci. V jejich znaku jsou tři stříbrné vlčí zuby na červeném štítu. Rod Kinských patří ke starým českým šlechtickým rodům s kořeny někde na počátku 13. století, v době vlády českého krále Přemysla Otakara I. Původním sídlem předků Kinských byla vesnická tvrz Vchynice u Lovosic, od níž pochází jméno rodu Vchynští či Vychynští, které se postupně přeměnilo na Kinští. Během staletí se mnozí příslušníci rodu stali významnými představiteli ve službách Českého království, dobře spravovali a rozšiřovali svůj majetek a z vladyků povýšili postupně na rytíře, hrabata a posléze knížata. Rod se početně značně rozšířil a časem vznikly dvě hlavní a několik vedlejších větví.

Svatý Jan Neopmucký

2008-01-28T10:30:00.000-08:00

Svatý Jan Neopmucký
Stříbrný náhrobek v ochozu naproti Vlašimské kapli (sv. Erharda a Otýlie, sv. Jana Nepomuckého) patří k nejhonosnějším ve Svatovítské katedrále na Pražském hradě. Podle návrhu J. E. Fischera z Erlachu a modelu A. Corradiniho jej nad hrobem sv. Jana Nepomuckého zhotovil vídeñský zlatník Josef Würth v letech 1733–1736. Světec klečí nahoře na víku rakve, již drží dva andělé, andílek ukazuje relikvii jeho jazyka. Stříbrné vázy a alegorie Síly, Moudrosti, Mlčenlivosti a Spravedlnosti provedl pražský zlatník Josef Seitz (1746). Baldachýn nesený anděly věnovala Marie Terezie (1771).
Na toto místo v katedrále však nebylo Janovo tělo pohřbeno hned po mučednické smrti 20. března 1393. Bylo nalezeno pravděpodobně necelý měsíc po vhození do Vltavy, v záhybu řeky na mělčině, a vzhledem k neklidné situaci dočasně pohřbeno v blízkosti v kostele sv. Kříže Většího. Až asi v roce 1396 tělo přenesli do hrobu v ochozu rozestavěné katedrály. Hrob byl uzavřen mramorovým kamenem, na němž bylo vyryto Janovo jméno.
Jan z Pomuku se narodil pravděpodobně mezi lety 1340–1350 v Pomuku v jihozápadních Čechách, trhové vsi nedaleko stejnojmenného cisterciáckého kláštera, jejíž jméno se již tehdy pro rozlišení uvádělo jako ne-Pomuk; po zničení kláštera husity zůstal jen Nepomuk.

Přemyslovci vs Slavníkovci

2008-01-25T12:38:00.000-08:00

Vedoucí postavení Přemyslovců v Čechách již uznávaly všechny ostatní menší kmeny na území bývalých keltských Bójů (odtud název země Bohemia), ale Slavníkovci se stále považovali za nezávislý, svrchovaný rod. Navíc se přikláněli k Polsku, s nímž Boleslav prohrál válku. A tak nakonec Boleslav řešil situaci násilím, dokonce porušením daného slova, a celý rod Slavníkovců byl pobit. Naživu zůstali jen tři jeho příslušníci, mezi nimi Vojtěch. Ten v době, kdy se odehrávala krutá likvidace jeho rodu, byl již v Římě. Byl na něj činěn nátlak, aby se vrátil do Prahy na biskupský stolec, ale nakonec dostal svolení odejít jako misionář do některé pohanské země. Z Říma odešel asi v polovině roku 996. Odebral se do Mohuče a potom do Polska. Tam vyvíjel čilou náboženskou činnost. Chtěl pak jít hlásat evangelium mezi Ljutice, ale bylo mu doporučeno, aby šel mezi Prusy. Na hranicích mezi Polskem a Pruskem byl však jedním z pohraničních vojáků zabit. Jeho tělo hodili do vody, ale bylo vyplaveno na polský břeh a nalezeno. Hlavu našel pocestný, od něhož byla vykoupena. Boleslav Chrabrý uložil Vojtěchovy ostatky s velkou slávou ve Hnězdně.
Vojtěch dal život za víru Kristovu a stal se vzorem celému západnímu křesťanstvu, neboť uskutečnil nejvyšší ideály – dokonalé mnišství a mučednictví. V Čechách je sv. Vojtěch méně znám a uctíván nežli ostatní čeští světci – více jej uctívají v Polsku, na Slovensku, v Itálii, v Maďarsku. Jeho život, naplněný láskou k Bohu a k bližnímu, však proniká staletími...
V roce 1997, v den tisícího výročí zavraždění sv. Vojtěcha, bylo na Pražském hradě obnoveno zasvěcení katedrály sv. Vítovi, Václavovi a Vojtěchovi.

Hrob sv. Vojtěcha

2008-01-07T07:37:00.001-08:00

Hrob sv. Vojtěcha najdeme ve střední lodi Svatovítské katedrály. Je to místo nepatrně vystupující nad úroveň podlahy, ohraničené bronzovým lemem s nápisem. Ostatky tohoto mučedníka uložil Boleslav Chrabrý po jeho smrti v roce 997 v polském Hnězdně. Český kníže Břetislav je pak roku 1039 převezl do Prahy a uložil je právě v tom kostele, který Vojtěch roku 994 naposledy opustil. V roce 1396 byly ostatky sv. Vojtěcha přeneseny do nově vybudované hrobky v hlavní lodi rozestavěné Svatovítské katedrály. Po dostavění chóru byla totiž v roce 1392 zahájena výstavba transeptu a trojlodí. Po požáru v roce 1541 stojící části trojlodí zanikly, ale hrob sv. Vojtěcha zůstal zachován. Nad tímto hrobem byla v 16. století zbudována renesanční kaple podle projektu U. Aostallise. Při dostavbě katedrály v 19. století byla hrobka otevřena, prozkoumána a kaple zbořena. Po dostavění chrámu zde měl být vybudován oltář, který by místo připomínal, ale k tomu už nedošlo. V roce 1996 bylo zjištěno, že hrobka se dochovala v podstatě ve stavu z roku 1396; byly odstraněny jen všechny nadzemní části, další zamýšlené úpravy se pak neuskutečnily. Hrob, v němž spočívaly ostatky sv. Vojtěcha více než 500 let, byl důstojně opraven a opatřen nápisem. Ostatky však byly uloženy v původní gotické části katedrály vpravo, v kapli sv. Erharda a Otýlie, nazývané také Vlašimská.

Václav na Hradě

2008-01-04T12:53:00.000-08:00

Nejčastějším námětem uměleckých památek na Pražském hradě je kníže Václav, patron a ochránce české země. Hradní průvodkyně Jana Janoušková jich napočítala celkem 33 - jsou to hlavně ty, které můžeme vidět při procházce Hradem. Nejvíce obrazů, soch a dalších děl zobrazujících sv. Václava najdeme ve Svatovítské katedrále - třiadvacet. K nejkrásnějším patří gotická socha světce na římse nad hlavním oltářem ve Svatováclavské kapli Svatovítské katedrály, s mistrovskou značkou rodu Parléřů, zhotovená pravděpodobně kolem roku 1373. Kníže Václav se narodil pravděpodobně v roce 907 nebo 908. V té době vládl ještě jeho strýc Spytihněv, který však neměl mužské potomky a tak Václavově výchově jako jeho nástupci musela být věnována velká pozornost. Jeho bratr Boleslav se narodil mezi lety 915–921. Velký vliv na Václavovu a pak i Boleslavovu výchovu měla babička Ludmila, která bratry dala učit slovanskému jazyku, Písmu a liturgii a vzdělávala je rovněž ve smyslu křesťanských ctností. Václav byl však vychováván také jako budoucí panovník v nezbytných dovednostech. Jeho příprava na vládu vyvrcholila obřadem postřižin – prvního stříhání vlasů – který se odehrál v roce 915 v kostele Panny Marie na Pražském hradě za účasti biskupa. Tímto obřadem byl snad mladý Václav představen jako nástupce svého otce, knížete Vratislava.

Potomci Ludmily a Bořivoje

2007-12-19T08:41:00.001-08:00

Ve šťastném manželství Ludmily a Bořivoje se narodili tři synové a tři dcery. Po smrti Bořivoje (asi roku 889) vládl jejich syn Spytihněv a pak Vratislav. Kněžna Ludmila však velice bedlivě sledovala vývoj událostí a podle potřeby do něj zasahovala. Po smrti knížete Vratislava (roku 921) čeští velmožové rozhodli, že za nezletilého Václava bude vládnout jeho matka Drahomíra a babičce Ludmile svěřili Václava i Boleslava na vychování; tím Ludmila získala i určitý podíl na vládě. Mezi Ludmilou a její snachou Drahomírou však vznikl rozpor – Ludmila zdůrazňovala spojenectví českého křesťanského státu s křesťanskou říší německou, Drahomíra se přikláněla ke spojenectví s pohanskými Lutici. Ludmila musela odejít z Prahy na Tetín. Avšak Drahomíra, aby si skutečně zajistila svou vládu, nechala jedenašedesátiletou Ludmilu 16. září roku 921 zavraždit. Vikinští rádci Drahomíry Tuna a Gomon ji uškrtili provazem nebo jejím vlastním závojem. Avšak politické rozpory tím neskončily a pokračovaly i za vlády knížete Václava. Po své smrti žila dál Ludmila jako světice a mučednice v legendách. Její vnuk, kníže Václav, nechal její ostatky v roce 925 přenést z Tetína do Prahy, kde byly uloženy v bazilice sv. Jiří. O svatořečení tehdy rozhodovala hlavně vůle knížete, souhlas arcibiskupa a zbožná úcta lidu. Ke křesťanským ctnostem pak přistupovaly i divy a zázraky. Z Ludmilina hrobu už na Tetíně prý vycházela líbezná vůně, nemocní se tam uzdravovali, a její tělo i roucho byly nalezeny neporušené...

Zákoutí Pražského hradu

2007-12-18T09:03:00.000-08:00

Zákoutí Pražského hradu
V bazilice sv. Jiří na její jižní straně, oddělena mramorovým zábradlím, se nachází kaple sv. Ludmily. Její stavba byla zahájena ve 13. století. Uprostřed stojí náhrobek kněžny, sestavený z různě starých částí. Horní deska, na níž spočívá postava světice, spolu s postranními deskami s drobnými reliéfy svatých, pochází ze 14. století. Ostatky kněžny Ludmily však v bazilice nalezly své místo již v roce 925, ale byly uloženy pravděpodobně na jiném místě.
Její život a skutky zachycují legendy a některé zprávy. Z nich se dovídáme, že se narodila asi roku 860 a byla dcerou Slavibora, knížete země srbské (Horní Lužice), jež tehdy sousedila s Čechami. Jako velice mladičká byla roku 874 provdána za přemyslovského knížete Čechů Bořivoje. Oba byli ještě pohané, ale Bořivoj asi roku 882–874 přijal křest od moravského arcibiskupa Metoděje, který krátce na to pokřtil i Ludmilu, z níž se stala velice horlivá a vroucí křesťanka. Bořivoj také přenesl sídlo přemyslovských knížat z Levého Hradce na pražské hradiště, kde nechal postavit první kostel, zasvěcený Panně Marii. Od té doby byl rozrůstající se Pražský hrad sídlem českých panovníků a je jím dodnes.

Pověsti kolem Karlova Mostu

2007-12-10T06:07:00.000-08:00

Karlův most opřádá i řada pozoruhodných pověstí. Jedna z legend vypráví o době, kdy český král Václav IV. nechal z mostu svrhnout svatého Jana Nepomuckého. Ještě téže noci se údajně zřítil mostní oblouk přesně v místech, kde byl mrtvý světec vhozen do vln. Podle pověsti upělo na Karlově mostě prokletí a snahy o opravy byly marné. Co se podařilo do večera postavit, druhý den ráno našli v troskách. Až se přihlásil stavitel, který předtím pobýval v cizině. Dal se s chutí do díla a navečer měl pořádný kus opraven. Nechtěl ponechat nic náhodě, a proto se rozhodl hlídat celou noc. Jakmile odbila půlnoc, ozvala se rána a vše, co opravil, se zřítilo do vody. Před vyděšeným mužem se zjevil ďábel, který úlisně navrhl: „Dílo dokončíš, když mi dáš toho, kdo první přejde po opraveném mostě.“ Stavitel váhal, ale nakonec souhlasil. Domníval se, že čerta ošidí. A hned druhý den si přinesl klec s kohoutem, jehož zamýšlel vypustit na opravený most. Stavební práce postupovaly už bez potíží a zakrátko byl most zase v pořádku...
Ale pekelník se ošálit nenechal! Proměnil se v zedníka a stavitelově těhotné manželce přinesl smyšlený vzkaz, že je s jejím mužem zle. Žena se vyděsila, vběhla na most – a přešla jako první! Po slavnosti, na níž všichni stavitele velebili, následovalo kruté vystřízlivění: jeho paní porodila mrtvé dítě a sama zemřela... Duše neviňátka se od té doby vznášela nad mostem a nenalézala klidu. A lidé tu prý slýchávali prapodivné kýchnutí. Netušili však, že zakleté nemluvně marně čeká na správnou odpověď: „Pozdrav pánbůh!“ Teprve po mnoha letech šel po mostě prostý venkovan a jak byl zvyklý na vsi, po kýchnutí pronesl kýženou větu. A duše nenarozeného děcka byla konečně vysvobozena.

Karlův most II

2007-12-04T06:53:00.000-08:00

Karlův most II
Nedéle stojící sochou na Karlově mostě je svatý Jan Nepomucký, dílo sochaře Jana Brokofa ze 17. století. Tyčí se na pravé straně mostu (směrem od Staroměstské mostecké věže) mezi devátým a desátým pilířem. Volnou předlohou působivé bronzové plastiky byl terakotový model vídeňského sochaře M. Rauchmüllera, podle níž Brokof zhotovil pro Matyáše Bohumíra Wunschwitze první dřevěnou sochu. Brokofovo dílo roku 1683 odlili do bronzu, osadili na Karlův most a na podstavec umístili reliéfy s výjevy ze světcova života. Zlatě vyhlazená místa na nich nesou stopy dotyků nesčetných návštěvníků, kteří skálopevně věří, že nosí štěstí.
Chceme-li se s minulostí slavné památky i její uměleckou výzdobou seznámit důkladněji, neměli bychom opominout návštěvu Muzea Karlova mostu, nově otevřeného k 650. výročí v sálech někdejšího špitálu řádu křižovníků s červenou hvězdou (a zčásti i v podzemních prostorách kostela sv. Františka), v blízkosti Staroměstské mostecké věže. Expozice poutavě přibližuje vznik a výstavbu Karlova mostu i jeho předchůdců (včetně modelů a dobových vyobrazení), ale také práci ve středověké stavební huti nebo kult sv. Jana Nepomuckého. Z vystavených uměleckých děl vyniká Puchnerův oltář z 15. století.

Karlův most I

2007-11-14T11:31:00.000-08:00

Karlův most I
K nejkrásnějším a nejslavnějším památkám Prahy bezesporu patří Karlův most, po staletí obdivovaný básníky, spisovateli i výtvarnými umělci. Základní kámen byl položen dne 9. července roku 1357 – v letošním roce tedy uplynulo právě 650. let od jeho vzniku. Karlův most míval v minulosti nejspíše dva starší předchůdce: zřejmě již na počátku 10. století zde stával dřevěný most, který byl v letech 1158–1172 nahrazen kamenným, jenž se nazýval Juditin podle moudré královny, manželky Vladislava II. Měřil 514 metrů na délku, asi šest metrů na šířku a řeku překračoval jedenadvaceti oblouky. Za povodně v roce 1342 však utrpěl natolik, že místo oprav bylo přikročeno k výstavbě nového, velkolepějšího kamenného mostu o šestnácti obloucích (délka 515,8 metru, šířka 9,5 metru), jenž doposud nese jméno svého slavného zakladatele: českého krále a římského císaře Karla IV. Stavbu Karlova mostu vedl slavný architekt Petr Parléř.
Stará pražská anekdota říká, že český venkovan se od Pražana pozná podle toho, že díky svatojánským poutím zná přesný počet soch na mostě (tj. třicet). To však již neplatí! Díla sochařských mistrů tu nyní svorně obdivují nejen obyvatelé českého hlavního města a lidé žijící mimo Prahu, ale i četní návštěvníci ze zahraničí.

Pražské Jezlátko III

2007-11-08T12:00:00.000-08:00

Pražské Jezulátko III
Originál voskové, asi pětačtyřicet centimetrů vysoké sošky Pražského Jezulátka je vystaven na bočním, bohatě zdobeném oltáři z roku 1776 na pravé straně chrámu Panny Marie Vítězné. Ježíšek s korunkou stojí v prosklené skřínce se stříbrným pozlaceným soklem, pravou ručku zdvihá k požehnání a v levé drží zlacené jablko s křížem. Oblečení se pravidelně mění několikrát do roka (například o adventu Jezulátko mívá fialové šatičky, o Vánocích bílé) a převlékání dosud zůstává obřadem. Do bohatého šatníku, jenž obsahuje mnohé unikáty, lze nahlédnout v Muzeu Jezulátka, zpřístupněném zde od roku 1997. Vystaveny jsou nejen zdobené šaty, pláštíky a košilky, ale i sakrální předměty, věnované kostelu během 17. a 18. století. K nejvzácnějším exponátům patří sametové šatičky se zlatou výšivkou zhotovené císařovnou Marií Terezií v roce 1754. Jezulátko také vlastní efektní orientální oblečení z Číny, kolekci oděvů z Filipín či soubor šatiček ze Spojených států amerických.
Jezulátko převlékají řádové sestry. Nejdříve se obléká jednoduchá bílá košilka, pak rocheta, zdobené šaty a nakonec pláštík.

Pražské Jezulátko II

2007-11-05T07:19:00.000-08:00

Pražské Jezulátko II
Jakmile Jezulátko začalo být opět uctíváno, bylo mu znovu přičítáno mnoho nevysvětlitelných zázraků a uzdravení. Například když v roce 1648 přepadli Prahu Švédové, klášter karmelitánů nečekaně ušetřili a dokonce ho sami ochraňovali! Na „svatém území“ Jezulátka prý byli ošetřováni všichni ranění bez ohledu na to, ke které ze stran patřili...
Díky bohatým darům a úctě prokazované Pražskému Jezulátku mohli karmelitáni kostel zvelebit a počínali si dobře až do zrušení kláštera v roce 1784. Kostel se pak dostal pod duchovní správu maltézských rytířů a sošku Ježíška opatrovaly sestry z řádu anglických panen.
Teprve v devadesátých letech 20. století se karmelitáni do Prahy na Malou Stranu vrátili a o kostel Panny Marie Vítězné pečují doposud. V budoucnosti plánují zpřístupnit velký prohlídkový okruh, jenž by měl zahrnovat Muzeum Pražského Jezulátka, historickou expozici o poutním místě, věž s vyhlídkou a historickými krovy, adorační kapli, výstavu o misii karmelitánů v Africe a kryptu s bizarními mumiemi.

Pražské Jezulátko

2007-11-01T11:22:00.000-07:00

Milostná soška Pražského Jezulátka, podle níž bývá lidově označován i celý kostel Panny Marie Vítězné na Malé Straně, patří k největším pokladům i turistickým magnetům hlavního města České republiky. Půvabná vosková figurka Ježíška pochází ze Španělska, odkud ji do Čech přivezla šlechtična Marie Manrique de Lara, provdaná za Vratislava z Pernštejna. Sošku podle staré rodinné tradice věnovala dceři Polyxeně z Lobkovic, která ji pak v roce 1628 svěřila pražským karmelitánům (jelikož neměla ženského potomka, jenž by ji zdědil).
Převor nejprve umístil Jezulátko v oratoři v klausuře a řeholníci se k němu modlili za pokoru i hmotnou pomoc klášteru, jenž v té době živořil. Od chvíle, kdy voskový Ježíšek překročil práh kláštera, vskutku nastaly změny k lepšímu a karmelitánům dokonce pomohl i sám císař Ferdinand II. Když ale za třicetileté války soška zmizela, klášter počalo stíhat jedno neštěstí za druhým. Řeholníci museli uprchnout, vedlo se jim zle a až v roce 1638 se do vydrancovaného kostela mohli vrátit. Tehdy jeden z nich – zbožný páter Cyril – začal usilovně pátrat po ztraceném Jezulátku. Když ho přece jen našel, bylo špinavé a napůl rozbité. Tu zaslechl tichý hlas: „Smilujte se nade mnou a já se smiluji nad vámi! Čím více mne budete ctít, tím víc vám budu žehnat!“ Cyril ihned podnikl nezbytné kroky k nápravě a za přispění bohatého vojenského komisaře, který dal z vosku zhotovit ztracené ručičky, sošku opravil.

Pražský orloj III

2007-10-30T09:39:00.000-07:00

Pražský orloj III
Figura Smrtky byla na orloji pravděpodobně jako první – a rozhodně dřív než tolik oblíbené postavy apoštolů! Bývala však asi menší a především mívala pohyblivou dolní čelist, kterou „klapala“. Současná Smrtka už to ale nedokáže: pouze třímá přesýpací hodiny a zvoní – s pevnou čelistí už totiž hýbat nemůže!
O původním kostlivci existuje i další pozoruhodná pověst, jejímž důležitým prvkem je právě její „klapající součást“. Nad orlojem v minulosti byla žalářní kobka, v níž čekaly na ortel provinilí šlechtici. Jednou sem byl uvržen mladý rytíř, odsouzený k smrti. Malým okénkem vyhlížel ven právě ve chvíli, kdy začaly odbíjet hodiny a orloj se dal do pohybu. Náhle do pootevřených dásní kostlivce vletěl popletený vrabčák, čelisti Smrtky prudce sklaply – a uvěznily ho!
Za hodinu se však hrůzná past naštěstí otevřela, osvobozený ptáček vylétl na svobodu a zoufalému rytíři v kobce tím náhle dodal naděje... A stal se zázrak: ještě téhož dne bylo jeho provinění znovu zváženo, spor se jako zázrakem šťastně urovnal a mladý vězeň dostal milost.
Zcela jiná pražská legenda o orloji se už týká skutečné historické události: popravy sedmadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí dne 21. června 1621. Každý rok ve výroční den, kdy se tato neblahá exekuce uskutečnila, se vracejí popravení do míst, kde kdysi stálo lešení. Chvíli stojí v tichém rozjímání, a poté odcházejí k průčelí Staroměstské radnice. Pokud jde orloj správně, prý se českému národu povede dobře. Běda však, opozdí-li se hodiny či některá z figur! Podle jiné verze prý sedmadvacet pánů kontroluje chod orloje na Nový rok.

Orloj II

2007-10-25T08:39:00.000-07:00

Orloj II
Nejoblíbenější součást orloje tvoří sochy dvanácti apoštolů, defilující v okéncích pod stříškou vždy v každou celou hodinu. Každý z nich svírá svůj atribut: svatý Petr klíč, Matěj sekeru, Jan kalich, Ondřej i Filip kříž, Jakub valchu, Pavel knihu, Tomáš kopí, Šimon pilu, Tadeáš desky, Bartoloměj kůži a Barnabáš svitek. Při válečném požáru Staroměstské radnice v květnu 1945 byly zničeny dřívější postavy, zhotovené E. Veselým (zatímco ještě starší, zčásti zachované originální figury z raně barokního období jsou nyní uloženy v Muzeu hlavního města Prahy jako vzácný exponát). Dřevěné kolorované sošky, které na orloji spatříme v současnosti, vytvořil v roce 1948 nadaný český sochař a řezbář Vojtěch Sucharda. Při prohlídce historických sálů Staroměstské radnice se návštěvníkům v rámci expozice naskýtá i velmi netradiční pohled na orloj: z odvrácené strany – přes skleněnou přepážku do komůrky s dvanácti apoštoly.
Za pozornost ale stojí i další, vnější pohyblivé figury, znázorňující smrt, lakomce, Turka, marnivce a kohoutka. Strašidelnému kostlivci byla odpradávna připisována čarovná i věštecká moc. Podle legendy prý vždy, když se Smrtka pokazí, přicházejí zlé časy. Nepříznivou sudbu údajně může zvrátit pouze nevinný hoch, narozený právě na Nový rok. Není to však nikterak jednoduché: když je opravený orloj uveden opět do pohybu, chlapec musí o půlnoci přeběhnout od Týnského chrámu ke Staroměstské radnici. Dokáže-li být u orloje včas – ještě před posledním úderem hodin – odvrátí neštěstí od celé země.

Pražský orloj I

2007-10-22T07:56:00.000-07:00

Pražský orloj I
Nádherný orloj, umístěný ve věži Staroměstské radnice, je bez nadsázky nejvyhledávanější turistickou atrakcí staré Prahy. Tuto pozoruhodnou uměleckou i technickou památku vytvořil kolem roku 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně ve spolupráci s astronomem Janem Šindelem, univerzitním učencem–astronomem. Legendární mistr Jan (Hanuš) Růže, dříve pokládaný za autora Staroměstského orloje, sice také existoval (a toto hodinářské veledílo kolem roku 1490 opravil a zdokonalil), avšak nebyl jeho původcem. Přitom právě k němu se vztahuje jedna z nejznámějších pražských legend, podle níž prý krutí radní nechali geniálního tvůrce oslepit, aby nemohl unikátní věžní hodiny sestrojit nikde jinde. Nevidomý se pak nechal naposledy odvést ke svému dílu, popaměti vložil ruce do soukolí a stroj záměrně porouchal.... Jelikož se však obdobná pověst dodnes vypravuje i u mnoha jiných orlojů po celé Evropě, není vyloučeno, že se tento děsivý příběh ve skutečnosti vůbec nestal a je pouhou pohádkou.

Kratochvíle

2007-10-06T04:47:00.000-07:00

Kratochvíle
Na místě dnešního letohrádku bývala původně tvrz Leptáč, kterou v roce 1569 obdržel darem za věrné služby rožmberský regent Jakub Krčín od Viléma z Rožmberka. Ten však přestavěl tvrz a vymaloval ji loveckými výjevy. Vilém z Rožmberka pověřil již osvědčeného rožmberského stavitele Baltazara Maggiho z Arogna vybudováním renesančního loveckého letohrádku. Stavba započala roku 1583 vbíjením dubových a olšových kůlů do bahnitého terénu a byla ukončena výmalbou vily v roce 1590. Vznikla tak ojedinělá renesanční manýristická stavba, sestávající z vily typu italského casina, obklopené vodním příkopem a uzavřené obdélnou zahradou se vstupním traktem a obvodovou zdí prostoupenou izolovanými domky. Fasády budov byly zdobeny bohatou výmalbou. Zcela mimořádné kvality je štuková a malířská výzdoba interiérů vily, vycházející z loveckých motivů a výjevů z římských dějin. Ojedinělým počinem bylo i zřízení rozsáhlé obory v těsné blízkosti letohrádku, obehnané plotem v délce 22 km.

Hrad Krakovec

2007-10-03T07:13:00.000-07:00

Hrad Krakovec
Z pouhých trosek hradu je patrné, že téměř tři čtvrtiny plochy zaujímal palác se třemi obytnými křídly - tvar podkovy - seskupenými kolem uzavřeného nádvoří, které mělo tvar téměř pravidelného obdélníků.
Věž byla stejně vysoká jako obytná křídla paláce a při pohledu z nádvoří tvořila homogenní součást celku. Rozvrh místnosti v suterénu a v přízemí byl alespoň v zachovaném jižním a západním křídlem stejný.
V prvním patře byly reprezentační místnosti hradu, velký sál a hradní kaple. Sál s krbem a čtyřmi čtvercovými okny byl plochostropý a zaujímal skoro celé západní křídlo. Z architektonických detailů jsou patrné stejně velké místnosti, zaklenuté křížovými žebrovými klenbami.
Typická pro architekturu václavské dvorní huti byla hradní kaple v rohovém prostoru i jižního křídla v I. patře. Torzo arkýřového presbyteria je obrácené k východu a spočívá na vysokém hranolovém pilíři.
Hrad Krakovec není jen romantická zřícenina, množstvím dochovaných gotických architektonických prvků, nekonvenčním provedením hradní arkýřové kaple, postavením půlválcové věže a dalšími detaily vypovídá o původním rozsahu i architektonické koncepci hradu a přesvědčivě dokládá, že Krakovec je torzo unikátní hradní architektury.

Grabštejn

2007-10-01T07:07:00.000-07:00

Grabštejn
Ve 13. století vystavěn jako gotický hrad nedaleko trojmezí Čech. Lužice a Dolního Slezska, mezi Jizerskými horami a Ještědem, přimknut k starobylému Hrádku nad řekou Nisou.
Grabštejn sloužil ke knotrole významného cestovního uzlu do Čech, v hraničním místě, kde se i dnes dotýkají hranice tří států, České republiky, Německa a Polska. Cestu pod hradem můžeme považovat za jakousi páteř frýdlantského vévodství. Lze v ní rozpoznat bezkonkurenčně nejefektivnější spojnici mezi dánkým králem Kristiánem IV. na severu (případně i švédským králem Gustavem Adolfem) a císařem Ferdinand:tem II. ve Vídni. V době frýdlantského knížectví jsou to válčící strany - je taková pozice mezi dvěma evropskými ohnisky handicapem? Pro někoho možná. Válka, stejně jako mír, je však pro Albrechta z Valdštejna zdrojem možností. Vojensky významného Grabštejna se ve třicetileté válce Valdštejn pochopitelně zmocní a připojí jej k frýdlantskému panství. Po jeho smrti a v nastalých zmatcích posledního období války byl hrad obsazen švédskou posádkou, která odtud ovládala okolí až do uzavření míru v roce 1648. Z rozkazu císaře byly proto Grabštejn ve druhé polovině 17. století pobořeny hradby, aby se napříště nemohl stát nepřátelskou pevností.
Všechny pozdější úpravy souvisejí s dokončením proměny sídla v půvabný zámek jsou spojeny především s rodem Clam-Gallasů.

Nová sezona v Rokoku

2007-09-24T10:31:00.000-07:00

Divadlo Rokoko uvede v nové divadelní sezonuě rakouskou tragikomedii V jáměod dramatika Felixe Mitterera.
Děj tragikomedie se odehrává ve druhé polovině 30. let 20. století, kdy vstupuje do čela politického a společenského dění v Německu nacismus. Berlínský židovský herec Arthur Kirsch je vyhnán svými kolegy z divadla, je nucen opustit svou profesi i ženu herečku, jeho život se ocitá v troskách. Touha po pomstě ho vede k zoufalé, leč smrtelně nebezpečné lsti. Přímo do jámy lvové - do nacisty ovládaného divadla - se totiž vrací přestrojen za tyrolského horala a chce zde za každou cenu hrát. Používá vlastní horalskou řeč, které nutí diváky k smíchu. Dokonalý převlek za prototyp árijce, samorosta Benedikta Höllrigla, publikum na berlínském jevišti doslova fascinuje. Höllrigův výjimečně přirozený talent zaujme dokonce i samotného Goebbelse. Přestrojený Kirsch nezahálí a používá proti bývalým kolegům jejich vlastní zbraně: odhaluje v jejich vzorně německých tvářích židovské rysy a ukazuje na nízkost a nesmyslnost nacistické ideologie.

Hradec nad Moravicí

2007-09-15T11:08:00.000-07:00

Hradec nad Moravicí
Hradecká ostrožna je trvale osídlena již od doby kolem 2000 př. n. l. Další výstavba byla v podobě velkorysého gotického hradu, obklopeného důmyslnou fortifikační zástavbou.
V roce 1585 získal zdejší zboží Kašpar Pruskovský z Pruskova do dědičného majetku a současně zahájil přestavbu hradního areálu na renesanční sídlo s okrasnou zahradou a lesoparkem. V roce 1778 přešlo hradecké panství na pruskou knížecí rodinu Lichnovských z Voštic, kteří zámek celkově přizpůsobily soudobému empírovému rázu. Rozsáhlou proměnu hlavní obytné budovy doprovázelo ve 2. polovině 19. století rozšíření areálu o novogotický Červený zámek s konírnami, kočárovnou a hradební zdí. V držení hradeckého panství se vystřídalo osm knížat a hrabat Lichnovských v šesti generacích. Každý z nich byl individualitou mimořádného vzdělání, zájmů, schopností a vybraných styků. To vše nemohlo nepoznamenat společensko-reprezentační postavení hradeckého zámku i spektrum a úroveň jeho sbírek. Vedle panovníků, hodnostářů evropských dvorů, politických a společenských celebrit hostil také mnohé veličiny kulturního světa. Hradec navštívili mj. Ludwig van Beethoven, Ferenz Liszt, Josef Mánes, G. Hauptmann, H. v. Hoffmannstahl, K. Kraus a Lisztova dcera Cosima Wagnerová. Přátelské vztahy udržovali Lichnovští s W. A. Mozartem, N. Paganinim, A. von Humboldem, V. Hugem, R. M. Rilkem, M. Twainem, P. Picassem či O. Kokoschkou.

Janův hrad

2007-09-05T07:09:00.000-07:00

Janův hrad
Umělá hradní zřícenina byla vystavěna v letech 1807–1810 podle projektu liechtensteinského stavitele Josefa Hardmutha a jejím stavebníkem byl kníže Jan Josef I. z Liechtensteina, vládnoucí kníže od roku 1805.
Janův hrad byla ovšem nazvána na počest jiného Jana, Jana I. z Liechtensteina, který získal roku 1370 lednické panství. Výstavba rytírny se tak stala oslavou hrdinských skutků tohoto středověkého rytíře a zároveň na počátku 19. století velmi módní připomínkou starobylosti rodu.
Janův hrad byl vybudován na okraji Lednicko-valtického areálu u lovecké obory, na místě obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Sloužil jako lovecký zámeček. Stavba je tvořena čtyřmi nárožními vežemi, každá z nich na jiném půdorysu. V 1. patře se nachází velký Rytířský sál, v němž se konaly hostiny a lovecké slavnosti. Ve věžích jsou pak salonky. Na jižní věži je vyhlídka do okolí.

Hazmburk

2007-08-26T01:02:00.000-07:00

Mezi výzrazné dominanty Českého středohoří řadíme zříceninu hradu Házmburk nedaleko města Libochovice. O jeho počátcích neexistují přesné údaje a historická tvrzení se v tomto případě velmi různí. Hrad vystavěli Lichtenburkové před rokem 1292; z velké části pravděpodobně stál již roku 1335, kdy ho získal Jan Lucemburský a vzápětí prodal Zbyňku Zajíci z Valdeka. Zajícové z Házmburka patřili, hlavně ve 14. a 15. století, k nejmocnějším rodům v království a jejich sídelní hrad Házmburk byl významnou oporou krále a církve, což se projevilo zejména v období husitských válek. Tehdy se dokonce uvažovalo o tom, zejména díky pevnosti a nedobytelnosti hradu, že zde budou uschovány kostelní poklady z Pražského hradu. Husité se hrad pokoušeli dobýt třikrát, a to v letech 1424, kdy po neúspěchu vypálili nedaleké Libochovice, poté v letech 1429 a 1431 opět neúspěšně. Od konce 15. století význam hradu upadal, zejména proto, že Zajícové přesídlili do svého sídla v Budyni nad Ohří, kde vybudovali honosný renesanční zámek. Zajícové Házmburk drželi až do roku 1558, kdy ho již jako pustý prodali Lobkowiczům. Od té doby chátral a dnes jeho zašlou slávu připomíná pouze zřícenina.

Vranov nad Dyjí

2007-08-23T07:27:00.000-07:00

Předchůdcem dnešního zámku ve Vranově nad Dyjí byl hrad založený na strmém ostrohu nad řekou Dyjí nejpozději v 11. století, a to jako součást podyjské obranné soustavy. Původně byl zeměpanský, od 14. století se v jeho držení střídaly různé šlechtické rody.
V roce 1614 získali Vranov Althannové. Ti zde od roku 1687 organizovali přestavbu středověkého hradu na velkolepé barokní sídlo. Projektantem umělecky nejhodnotnějších částí zámku kaple a sálu předků byl vynikající rakouský architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu. Sál předků vyzdobil monumentálními freskami Johann Michael Rotmayr, autorem sousoší na schodišti je Lorenzo Mattieli.
V 70. letech 20. století byl zámek nákladně opraven. Jeho interiéry dokumentují (s výjimkou barokního sálu předků a kaple) kulturu vranovského šlechtického bydlení konce 18. a celého 19.století. Sály doplňují ukázky z produkce místní keramické manufaktury.
Vranovský zámek, situovaný v první, nejpřísněji chráněné zóně Národního parku Podyjí, je obklopen mimořádně hodnotným přírodním prostředím. Mezi zajímavé turistické cíle patří drobné historické stavby bývalého zámeckého lesoparku, především pak nedaleká středověká zřícenina Nového Hrádku.

Třeboň – Schwarzenberská hrobka Domanín

2007-08-21T08:12:00.000-07:00

Třeboň – Schwarzenberská hrobka Domanín
Stavba započala roku 1874 vybudováním složitého systému odvodnění vlastní hrobky, zapuštěné pod úrovní terénu. Kanál, široký 60 cm a hluboký 2 metry, odváděl vodu od stavby a provzdušňoval cihelné zdivo, omítnuté zvláštní směsí starého hašeného vápna, říčního písku, sádry a vodního skla, zajišťující stavbě impregnaci. Cihly, používané na stavbu, se pálily ve zvláštní cihelně za mimořádně vysokých teplot, zajišťujících cihlám vysokou tvrdost a odolnost vůči vodě.
V roce 1877 byly práce na hrobce zcela dokončeny. Okrouhlá novogotická stavba ve tvaru pravidelného šestiúhelníku s předsunutou věží a majestátním dvouramenným schodištěm je dvoupodlažní. Vlastní hrobka má podle tehdejších předpisů samostatný vchod, neprůhledná malá okna a vnitřní cirkulaci vzduchu.
Střízlivý prostor kaple, zasvěcené Božskému Vykupiteli, byl vyzdoben oltářem z bílého pískovce, sádry a istrijského mramoru od sochaře Josefa Pokorného. Na ostění oken a dveří byl použit mušlový vápenec, dovezený na stavbu jak z Českého ráje, tak z rakouských nalezišť. Lampy a bohoslužebné náčiní v novogotickém stylu bylo zhotoveno z tehdy módní slitiny zinku, cínu a bronzu a dovezeno z Vídně, malované okenní tabulky včetně osazení do olova dodala firma Steffens z Českých Budějovic.

Landštejn

2007-08-06T06:54:00.000-07:00

Landštejn
Opěrný bod moravských Přemyslovců na neklidné zemské stezce do Vitorazska vznikl na počátku 13. století. Záhy jej získali Vítkovci, píšící se podle hradu jako páni z Landštejna. Nejstarší románskou část hradu s palácem vloženým mezi dvě obranné věže rozšířili dostavbou gotického opevnění s obytnou věží. Od roku 1381 drželi Landštejn Krajířové, kteří za téměř dvě stě let panování podstatně zesílili opevnění a vybudovali kolem pětiúhelného nádvoří výstavné renesanční paláce. Roku 1771 zapálil blesk jednu z věží a hrad vyhořel. Dnešní Landštejn je jednou z nejzachovalejších ukázek středověkého fortifikačního systému. Nejstarší románská část hradu s palácem vestavěným mezi dvě obranné věže je v Čechách ojedinělá. Dispozici s nepravidelným pětibokým půdorysem původně obklopoval široký příkop. Pozdější dostavba gotického opevnění s obytnou věží donjonem rozšířila hrad o další nádvoří. Vznosný čtyřpatrový palác Krajířů z Krajku s renesančním opevněním a barokní dělostřelecké bašty pak uzavírají průřez stavebními styly čtyř vývojových etap.

Hrad Zvíkov

2007-07-19T08:18:00.000-07:00

Hrad Zvíkov
Na vysoké skalní šíji nad soutokem Vltavy s Otavou založil Přemysl Otakar I. hrad, z něhož se zachovala dnešní Hlízová věž. Za Václava I. a zejména Přemysla Otakara II. byl královský palác vybudován do dnešní lehce nepravidelné pětiboké podoby s patrovými arkádami do nádvoří. Po vymření Přemyslovců získali zástavní držení Rožmberkové a později Švamberkové, za nichž vznikla většina nástěnných maleb. V 2. polovině 16. století byl Zvíkov přestavován, rozšiřován o hospodářské stavby a zesíleno bylo i opevnění. To se osvědčilo po potlačení stavovského povstání. Švamberská posádka se po dvou letech obléhání vzdala v létě 1622 císařským a hrad byl vypleněn. Zvíkov novým majitelům sloužil jen k hospodářským účelům. Velký požár v roce 1751 přispěl k rychlé zkáze hradu, takže počátkem 19. století ležel v troskách. Pod vlivem romantismu přistoupili Schwarzenbergové v 80. létech 19. století k rekonstrukci kaple, vstupního křídla a arkád a dali nepříliš citlivě restaurovat dochovalé zbytky výmalby.

Frýdlant

2007-07-16T10:59:00.000-07:00

Frýdlant patří k nejvýznamnějším památkovým celkům v Čechách. Areál představuje velmi cenné spojení dvou architektonických útvarů – středověkého hradu a renesančního zámku. Vznik hradu Frýdlant spadá do poloviny 13. století. Jeho prvními majiteli byli Ronovci.
První renesanční stavby, ovlivněné tzv. saskou, respektive lužickou architekturou s mnohými gotickými návraty, provedli páni z Biberšteinu, držící panství od konce 70. let 13. století do roku 1551. V letech 1552 – 1558 spravovala panství jako odumřelé léno královská komora. V roce 1558 koupil Frýdlant Friedrich z Redernu, jeden z nejpřednějších slezských šlechticů.
K významné stavební aktivitě v renesančním duchu došlo až za vlády Melchiora z Redernu po roce 1582, který z Frýdlantu vytvořil rodovou rezidenci. Po Bílé Hoře zkonfiskovaný majetek Redernů koupil v roce 1622 Albrecht z Valdštejna, generál císařských vojsk a jedna z nejvýznamnějších osobností třicetileté války. Učinil jej centrem nového vévodství, i když hlavní rezidence byla přemístěna do Jičína.
Po prvních náznacích romantické novogotiky, které lze sledovat již roku 1805 (portál s pylony), byly sneseny renesanční štíty a sgrafita zabílena.
Původní podoba gotického hradu se do dnešních dnů nedochovala ve své celistvosti. Dnes vidíme hrad jako mohutnou dvoupatrovou stavbu kolem malého nepravidelného nádvoří, kterému dominuje velká válcová věž.

Hrad Žebrák

2007-07-10T10:13:00.000-07:00

Z hradu Žebrák, který sdílel osudy s točnickým panstvím a do dnešní doby zůstaly nejvýraznějšími zachovanými částmi zejména dvě válcové věže. Hlavní a mohutnější , zdobena na povrchu gotickým kvádrováním v omítce, stojí na nejvyšším bodě hradního pahorku a slouží návštěvníkům jako rozhledna. Druhá věž je umístěna na severním úbočí.
Torzo přilehlého paláce ukrývá pozůstatky kamenného točitého schodiště a prostor bývalého topeniště.
Z kaple sv. Apolináře a sv. Markéty se dochovaly pouze nepatrné zbytky zdiva.
Z druhého paláce s bosovaným nárožím, vystavěným za krále Václava IV. nad Mlýnským potokem, je zřícenina, která svým charakterem připomíná budovy blízkého hradu Točníku.Hrad Žebrák byl založen ve druhé polovině 13. století příslušníkem rodu Buziců nedaleko vsi Žebrák. V roce 1341 se hrad stal královským majetkem a byl často využíván Karlem IV. při cestách do Norimberku. Původní palác byl zvětšen a na západní straně hradiště byl postaven nový dvoupatrový palác, jehož nároží zpevňovalo bosované zdivo. V roce 1532 vypukl na objektu opět požár a hrad se z jeho následků již nikdy nevzpamatoval a následně rychle chátral. O další osudové poškození se postaral nový zástavní majitel Volf Krajíř z Krajku při hledání legendárního pokladu Václava IV. Hrad byl natolik poškozen, že již v roce 1553 je uváděn jako pustý. Poslední aristokratický majitel objektu Josef Colloredo-Mansfeld věnoval zříceninu hradu v roce 1923 Klubu českých turistů.

Dačice

2007-07-09T10:26:00.000-07:00

Dačice
Nejstarší písemná zmínka o osadě tohoto jména je vedena v Želivské kronice a hovoří o olomouckém biskupovi Pelhřimovi, který roku 1183 světil moravskému markraběti Konrádu Ottovi v Dačicích nový kostel.
Nová kapitola historie Dačic je od roku 1459 spojena s rodem Krajířů z Krajku. Za jejich vlády se gotická tvář města změnila v renesanční. První zmínka o novém zámku se objevuje roku 1591 v souvislosti se stavbou domů na horním náměstí. Stavebníkem zámku byl Oldřich Krajíř z Krajku a stavitelem italský mistr Francesco Garrof de Bissone, rovněž autor renesanční zvonice farního kostela sv. Vavřince. Zámek po vymření Krajířů roku 1600 často střídal majitele, několikrát vyhořel a teprve za vlády Osteinů se přikročilo k jeho opravě. Vedl ji v letech 1732 až 1733 stavitel Francesco Camelli spolu s místním mistrem Janem Nevídalem. V roce 1809 vymřeli Osteinové a dačické panství získali Dalbergové. S jejich jménem je spojená poslední stavební úprava, která určila zámku jeho dnešní klasicistní úpravu. V letech 1832 – 1833 proběhla přestavba interiéru pod vedením vídeňského architekta Karla Schlepse. Posledními držiteli dačického zámku byl s Dalbergy spřízněný rod Salmů, který vlastnil zámek až do roku 1945.

Bítov

2007-07-02T08:43:00.000-07:00

Bítov je jedním z nejstarších a nejromantičtějších hradů naší země. Jedinečné je již jeho umístění v krajině: leží na ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Želetavkou, nedaleko jejího soutoku s Dyjí, v malebném kaňonu tzv. Moravského Švýcarska. Dnes se zrcadlí ve vodách Vranovské přehrady, které zatopily obec Bítov v podhradí a které násobí jeho přeludné kouzlo.
Původně dřevěný hrad byl jako zeměpanský hrad, střežící jižní hranici země, nahrazen brzo hradem kamenným. Z počátku 13. století se dochovala západní břitová věž. Bítov, který býval centrem jednoho z šesti moravských krajů, se po vymření Přemyslovců dostává na víc než dvě stě let do rukou nezkrotných Lichtemburků. Na přelomu renesance a baroka dostává Bítov ve hmotě již dnešní převážně horizontální vzhled s jedinou vertikálou štíhlé strážní věže.Mezi lety 1811 - 1863 byl již pustnoucí hrad za hrabat Františka a jeho syna Jindřicha z Daunů konečně upraven do dnešní, převažující novogotické podoby.

Benešovský zámecký komplex

2007-06-26T10:18:00.000-07:00

Benešovský zámecký komplex právem náleží k nejpozoruhodnějším příkladům renesanční zámecké architektury u nás. Oba původně jednotné zámecké komplexy byly zbudovány v průběhu 16. století příslušníky míšeňského protestantského rodu pánů ze Salhausenu. S nimi je spojován největší rozkvět Benešova, který se na celé století stal panskou rezidencí a střediskem nebývalé stavební aktivity.
Horní zámek byl postaven v letech 1522 – 1524 pro Benedikta ze Salhausenu a přestavěn v roce 1543. Přes pozdní dobu výstavby si Horní zámek zachoval ještě pozdně gotický ráz, pouze východní a západní průčelí byla dodatečně (patrně po požáru v roce 1571) opatřena štíty hlásícími se již plně k renesanci saského typu.
Dolní zámek byl postaven v letech 1540 – 1544. Zatímco síťové klenby v paláci Jana ze Salhausenu ukazují na gotickou tradici, nevelké Wolfovo křídlo má již výrazné renesanční formy, i když i zde lze rozpoznat silné gotizující tendence.

BEČOV NAD TEPLOU

2007-06-25T11:47:00.000-07:00

Majestátní hrad na vysoké skále uprostřed hlubokého údolí nad řekou Teplou svými zámky sestupuje na skalnatý hřbet s malebně rozloženým městečkem. Počátek zdejšího osídlení najdeme v raném středověku, kdy na místě nynějšího kostela stávala celnice, střežící křižovatku důležitých zemských cest. Hrad v dnešní poloze se poprvé připomíná r. 1314 v souvislosti s českou kolonizací kraje jako sídlo českého rodu Hrabišiců z Oseka. Rod pánů z Oseka, později psaný z Rýzmburka, rozvíjel dolování cínu a v r. 1399 docílil povýšení obce na město. Hrad a rozsáhlé panství drželi tito pánové do počátku 15. století. Poté se majitelé často střídali; za husitských válek byl hrad vypleněn husitským hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic.
Od r. 1624 jej drželi Questenberkové. V r. 1752, kdy se císařovna vzdala korunních práv na Bečov, jej získali Kounicové, za nichž byla postavena pozdně barokní zámecká budova s mostem přes bývalý hradní příkop. V r. 1813 koupil celé panství belgický vévoda Fridrich Beaufort-Spontini. V následujících letech byly místo starých nevyhovujících cest budovány nové silnice směrem na Plzeň, Karlovy Vary a Mariánské Lázně, které slouží dodnes. Bečov se dokonce v polovině 19. stol. stal sídlem okresního soudu.

BEČOV NAD TEPLOU I

2007-06-25T10:40:00.000-07:00

Počátky Bečova jsou spjaty s křižovatkou důležitých cest, při jejichž průjezdu se vybíralo clo, což Borešovi z Rýzmburka potvrdil v roce 1387 král Václav IV.
Ovšem největšího bohatství se majitelé panství domohli v období od 13. do 16. století těžbou zlatých a stříbrných rud a zejména cínu. Těžba cínu vyvrcholila v první polovině 16. století (renesance). V této době byl český cín považován za nejlepší v Evrpě. Kašpar Pluh z Rabštejna vydal roku 1509 řád pro cínové hornictví, jaký měly už stříbrné doly. Bylo v něm zakotveno místní starší zvykové právo. Bohatství ovšem bylo natolik lákavé, že si na ně začal činit nárok na základě královského cínového monopolu císař Ferdinand I. Protože byl tento monopol uplatňován po celém království, o své výnosy z dolů stříbrných se začali obávat také Šlikové a situace nakonec přispěla k prvnímu stavovskému povstání i k tzv. Šmalkaldské válce. Nepříliš velká ochota ostatních stavů byla příčinou malé zemské hotovosti a následně i porážky v bitvě u Mühlberka v r. 1547. Nejbohatší část dolů a lesů si císař ponechal (z toho pozdější název oblasti "Císařský les"), ale rozvoj měst na základě těžby z cínových dolů a cínařství pokračoval. Časem byly popsány i složité báňskoprávní předpisy.
Cín se ovšem těžil nejen hlubinným dolováním, ale i rýžováním. Rýžoviště se přidělovala obdobným způsobem jako hlubinné doly. Cínová rýžoviště zabírala do 17. stol. celkem asi 250 ha.

Hrubá skála

2007-06-07T06:20:00.000-07:00

Romantickému skalnímu městu, které se rozprostírá přibližně pět kilometrů jihovýchodně od Turnova, vévodí malebný zámek Hrubá Skála. Toto bývalé šlechtické sídlo, vybudované na dvou mohutných skalních blocích při okraji zalesněné pískovcové plošiny, je právem označováno za perlu přírodní oblasti Český ráj (Geopark UNESCO). Čarovný zámek z dálky vyhlíží téměř nedobytně, je to však pouhé zdání: do jeho bezprostřední blízkosti již v současnosti vede silnice a návštěvníci i hosté zdejšího hotelu mají k dispozici nejen parkoviště, ale také příjemné a pohostinné zázemí.
Pravděpodobným zakladatelem původního gotického hradu, teprve později přestavěného v zámek, byl Hynek z Valdštejna, zmiňovaný v roce 1353 jako „pán na Skále“. K rozšíření kratšího názvu o přívlastek „Hrubá“ došlo až v 17. století kvůli místopisnému rozlišení dvou stejnojmenných hradů v kraji – Malé Skály a Hrubé Skály. Při budování „orlího hnízda“ na Hruboskalsku jeho stavitelé dokonale využili příznivé přírodní podmínky: prostor na plošině dvou obřích skal postačoval nejen pro vlastní hrad, ale i pro předhradí; obě tyto části byly přístupné jedině po mostě nad propastí, což sloužilo i k obraně. Z původního gotického objektu se kromě základů a otvorů pro trámy zachovala už jen spleť tesaných podzemních místností pod velkou zámeckou věží a náznaky starých schodů na protější skále.

Hrádek u Nechanic

2007-05-27T13:49:00.000-07:00

Zámek Hrádek u Nechanic byl postaven jako reprezentační letní sídlo hraběcího rodu Harrachů v letech 1839 – 1857 Františkem Arnoštem hrabětem z Harrachu, významným představitelem jilemnické rodové linie. Jako předloha pro stavbu zámku posloužil projekt vypracovaný anglickým architektem Edwardem Bucktonem Lambem (1805 – 1869). Vedením stavebních prací byl pověřen mladý a talentovaný rakouský architekt Karl Fischer, který plány upravil a navrhl i výzdobu zámeckých interierů. Kromě tohoto vybavení, zhotovovaného místními řemeslníky, byla na zámek svezena řada starožitností a to zejména z Itálie a Rakouska. Často se jednalo o celé portály, stropy či kompletní vybavení celé místnosti. Souběžně se stavbou zámku byla část okolního lesa upravena jako anglický park a ve zbývající části byla založena obora a bažantnice.

Horšovský Týn

2007-05-26T12:02:00.000-07:00

Horšovský Týn
Svým původem je to biskupský hrad, který byl založen před polovinou 13. století. Během několika století byly přistavěny další části hradu, věže a hradební zeď. Již tehdy byla tato stavba přirovnávána k honosným královským hradům. V roce 1547 vypukl však požár a tak musel jeho tehdejší majitel Jan Popel z Lobkovic poškozený hrad opravit a přestavět na pohodlný renesanční zámek. Dále byl přistavěn nový trakt, kde kolem roku 1560 vznikly nové obytné místnosti, kde můžeme obdivovat vynikající nástěnné malby, které se dodnes zachovaly pod pozdějšími omítkami. V poslední fázi renesančních úprav bylo dostavěno jižní křídlo.
Po porážce českých stavů byl zámek konfiskován a jeho novými majiteli se stali Trauttmansdorffové, kteří jej vlastnili až do roku 1945.
V posledních letech prošly zámecké interiéry náročnou rekonstrukcí, díky níž jsou postupně zpřístupňovány veřejnosti. Nejcennějším prostorem je gotická kaple Nejsvětější Trojice, jejíž bohatý klenební systém a výzdoba svědčí o práci vynikající stavební huti. Stěny kaple byly později v 16. století pokryty ještě renesančními nástěnnými malbami.

Březnice

2007-05-17T07:16:00.000-07:00

Březnice
Původně gotická tvrz rodu Buziců z první poloviny 13. století. Největší rozkvět zaznamenala ve 2. polovině 16. století, kdy zámek patřil rodu Lokšanů, kteří udržovali úzké kontakty s královským dvorem. Zdejší Lokšanská knihovna je nejstarší dochovanou renesanční zámeckou knihovnou v Čechách. V 18. a 19. století byla Březnice majetkem Kolowratů, kteří provedli dílčí stavební úpravy. Interiéry byly znovu zařízeny a obohaceny o kolowratovské sbírky. Návštěvní okruhy zahrnují rodovou galerii, Africký salon, renesanční jídelnu, barokní, rokokové a empírové sály, interiéry z 18. a 19. století. Zajímavá je také zbrojnice s exponáty ze 16. - 19. století. Z povšimnutí stojí i raně barokní kaple.

Sychrov

2007-05-03T03:56:00.000-07:00

Sychrov
V dobách knížete Karla Alaina Gabriela Rohana se uskutečnila velkolepá empírová přestavba (dokončena v roce 1834). Stavební rozkvět zámku ovšem pokračoval především za knížete Kamila Josefa Idesbalda Filipa Rohana, kdy se líhla na svět dnešní novogotická podoba Sychrova. Romantická novogotická přestavba z let 1847 - 1862, uskutečněná dle projektu profesora Akademie výtvarných umění Bernarda Gruebera, zařadila Sychrov mezi nejvýznamnější památky historizujících slohů 19. století (jako jsou například Hluboká nad Vltavou, Hrádek u Nechanic, Lednice,...). Veškeré práce byly svěřeny výhradně domácím umělcům a řemeslníkům. Mezi nimi zaujímal významné místo Petr Bušek, řezbář, který svým tvůrčím a osobitým talentem vtiskl všem interiérům zámku vysokou uměleckou hodnotu a neopakovatelnou atmosféru.
Mimořádnou pozornost věnoval kníže Kamil Rohan i zámeckému parku v anglickém stylu, který za jeho života dosáhl nebývalého rozkvětu a byl předlohou pro vznik řady dnes významných arboret jako jsou například Průhonice nebo Konopiště.

Sychrov zámek

2007-04-24T08:46:00.000-07:00

Sychrov
Historie místa, kde se zámek nalézá, sahá do 15. století. Nejdříve zde byla vystavěna tvrz na jímž místě byl v 16. století zbudován panský kamenný dům a v letech 1690 - 1693 nevelký barokní zámek, jehož patronem byla rytířská rodina Lamottů z Frintroppu. Roku 1740 koupil toto panství František z Valdštejna, z větve mnichovohradišťské. Protože Valdštejnové sídlili na Mnichově Hradišti, přestal být sychrovský zámek trvalým sídlem vrchnosti. Takřka osmdesát let zde nedocházelo k žádným výraznějším změnám a objekt byl využíván pro hospodářské účely a k ubytování služebnictva. Situace se radikálně změnila 30. srpnem 1820, kdy se novým majitelem Sychrova a svijanského panství stal kníže Karel Alain Gabriel Rohan. Od tohoto roku datujeme stopětadvacetiletou éru Rohanů na Sychrově a dobu největší slávy zámku. Rod tvořilo několik linií, jejichž příslušníci zaujímali významné úřady. Po Velké francouzské buržoazní revoluci opustili Francii a usadili se v rakouské monarchii. Na rozdíl od jiných šlechtických uprchlíků, kteří se vraceli zpět do Francie (v době Napoleona I. a hlavně v období reakce - tj. za Ludvíka XVII. a Karla X.), zůstali Rohanové v Čechách, i když byli později k návratu přímo vyzváni.

Kuks

2007-04-22T12:56:00.000-07:00

Kuks
Kolem roku 1692 zahájil hrabě František Antonín Špork (1662-1738) velkolepý stavební projekt v Kuksu. U blízkých léčivých pramenů nechal zřídit lázně, které na počátku 18. století patřily k nejznámějším v Evropě. Na protější straně byl postaven kostel Nejsvětější Trojice a hospitál. Prostor před průčelím byl vyzdoben sochami z dílny Matyáše Bernarda Brauna, zobrazující mimo alegorie Náboženství ještě řadu Ctností a Neřestí. Sochařská výzdoba vznikla v letech 1712 - 1731. Při prohlídce hradu, bych doporučila i prohlídku hospitálu s barokní lékárno.
V okolí Kuksu ( Nový les u Žírče, 3km) byl také upraven rozsáhlý přírodní park, kde je k vidění přírodní galerie skalních plastik a reliéfů od M.B. Brauna. Areál dostal název Betlém podle jednoho z reliéfů s výjevem Narození Krista.

Historie Telče

2007-04-07T02:15:00.000-07:00

Tečtí starousedlíci vyprávějí že, založení města Telč je spojováno s vítězstvím moravského knížete Otty II. nad českým Břetislavem r. 1099. Na paměť bitvy prý založil vítěz kapli, později kostel a osadu, dnešní Staré Město. Historicky doložená je teprve zpráva o zeměpanském dvorci a strážní věži s kostelíkem – sídle královského správce. Toto královské zboží Telč vyplatil Karel IV. nejprve ze zástavy (1335) a později za pohraniční hrad Bánov (1339) s Jindřichem z Hradce. Tento rod zakládá novou Telč. Předpokládá se, že to byl Menhart z Hradce, který po roce 1354 postavil hrad, kostel, vodní opevnění a gotické domy po obvodu rozsáhlého tržiště. Rozvíjející se město, obdařené již od Karla IV. právem hrdelním a výročními trhy, trpělo v dalším čase požáry (1386 vyhořela celá západní polovina náměstí včetně kostela a radnice) a později husitskými bouřemi. Podle městské kroniky, založené 1359 ( a později ztracené), byla Telč – kromě hradu – dobyta 1423 husitským vojskem pak Janem Hvězdou z Vícemilic. Město se dlouho vzpamatovávalo, i když získalo v 15. století další privilegia (jarmark, vaření piva, prodej soli).

Chlumec nad Cidlinou

2007-04-02T09:08:00.000-07:00

Každého, kdo přijíždí k městu Chlumec nad Cidlinou z jakékoliv světové strany, uvítá silueta zámku Karlova Koruna. Malebný barokní zámek již po tři století neodmyslitelně patří k panoramatu města na břehu řeky Cidliny. Stejně tak je se životem města spjat i rod Kinských.
Karlova Koruna - k jeho stavbě přizval hrabě František Ferdinand Kinský, vynikající umělce své doby, italského architekta Giovanni Santiniho Aichela a pražského stavitele Františka Maxmiliána Kaňku. Stavba se uskutečnila v letech 1721 -1723. Na počest návštěvy císaře Karla VI. byl zámek pojmenován Karlova Koruna. Zámek nese typické prvky Santiniho osobitosti a geniality. Ke středovému válci o dvou patrech připojil tři jednopatrová křídla čtvercového půdorysu. V severní části mezi křídla vsunul Santini otevřené schodiště k prvnímu patru, zepředu kryté vyzděným pláštěm se třemi vchody. Dokonalá centrální kompozice je patrná již z umístění zámku do krajiny a to ještě bylo zdůrazněno třemi alejemi ke třem branám parku.

Kostel Sv. Václava - Loket

2007-03-23T10:35:00.000-07:00

Kostel Sv. Václava - Loket
První zmínky o kostelu se datují rokem 1240, kdy řemeslníci a rodiny hradní posádky získali pod hradním svahem vlastní farní kostelík, zasvěcený českému národnímu světci sv. Václavu. Z dochovaných písemných pramenů však již nelze s určitostí rozlišit, zda církevní stavba byla hradní rotunda nebo městský kostel. Roku 1247 udělil král Václav právo k městskému farnímu kostelu pražskému řádu křižovníků s červenou hvězdou, kteří při něm založili špitál, poprvé v pramenech připomínaný v roce 1305. Až do roku 1293 byl kostel v Lokti ve věcech církevních podřízen faře v Sedlci. Teprve v roce 1325 se u kostela objevuje vlastní plebán. Tehdy král sliboval, že dá postavit novou svatyni na lepší, důstojnější místo, protože starý kostel přiléhal těsně k hradnímu obvodu. K tomuto zásahu však nikdy nedošlo.

Loket

2007-03-16T14:23:00.000-07:00

Roku 1631 přivítali na Lokti příchod Sasů a pání jim přislíbili věrnost. Avšak v témže roce byl Loket opět obléhán a nakonec musel vzdát po třech měsících příchodem vojsk Albrechta z Valdštejna. Potom hrad Loket obsadila císařská posádka, která tu pobývala až do konce války. Císařským nařízením z roku 1663 byl Loket zařazen mezi hraniční pevnosti Čech. To přineslo nové výdaje na opevnění hradu.
Po velkém požáru Markrabského domu na hradě v roce 1725 zůstalo bohužel z objektu zachováno pouze obvodové zdivo a v přízemí jediná zeď příčná. Poté byl objekt upraven na městskou sýpku s malými okénky a s prostým olištovaným vstupním portálem. V této podobě byl ponechán až do přestavby na počátku tohoto století.
O novém využití hradních budov se začalo jednat již roku 1788. Tehdy podal loketský magistrát návrh na přestavbu části starého hradu na městské vězení. Návrh byl přijat a v roce 1797 začal stavitel Leistner přestavbu realizovat. K úplnému dokončení došlo až roku 1822 a jako věznice sloužil hrad až do roku 1949. V roce 1950 byl Loket prohlášen městskou památkovou rezervací.

Loket husitství a po

2007-03-13T08:31:00.000-07:00

Hned na počátku husitského hnutí v roce 1420 musel Loket odolávat obležení vojskem Krušiny ze Švamberka a v dalších letech ještě několikrát. Roku 1434 král Zikmund udělil zástavní právo na hrad svému kancléři Kašparu Šlikovi, který byl jmenován královským loketským hejtmanem a purkabím města. V roce 1473 vypukl - údajně inspirován pány z Plavna - požár jednoho domu pod loketským hradem, přenesl se na hrad, který celý zničil kromě izolovaně stojícího Markrabského domu.
Stavební prvky, které tu plynule přecházejí z pozdní gotiky do období renesance, jsou z dílny rodiny Šliků. Díky tomuto rodu se hrad stal reprezentačním a náročným rodovým sídlem a správním sřediskem kraje. Město potom získaný hrad pouze stavebně udržovalo, na jeho výraznější přestavbu a modernizaci nemělo naštěstí zájem.
V letech 1613-1615 úřadoval na loketském hradě jako krajský hejtman Vít Werner z Rabic, po němž je do této funkce dosazen dosavadní sudí Matyáš Bernart Unruher. Do dramatických událostí třicetileté války vstoupili loketští podporou českého stavovského povstání. Po bitvě na Bílé Hoře odmítli vpustit do Lokte císařskou posádku a naopak přivítali Mansfeldovo protestantské vojsko, který zde zanechal 550 mužů. V roce 1621 byl Loket dobyt bavorským generálem Tillym.

Loket za Lucemburků

2007-03-12T09:41:00.000-07:00

Významné postavení Lokte v království za vlády Jana Lucemburského potvrzují zápisy zbraslavské kroniky. Před polovinou 14. století se zde několikrát zdržel Karel IV. a nejen že zde řešil státní záležitosti, ale i lovil v rozsáhlé královské oboře, sahající od Drahovic při ústí říčky Teplé až k ústí Slavkovského potoka. Ještě několikrát zde pobýval se svým dvorem v letech 1370-1376.
Jako důležitá státní pevnost se Loket uplatnil i v době bojů Karlova syna Václava IV. s Ruprechtem Falckým. Roku 1382 potvrdil král Václav IV. všechna městská práva a svobody a hrad s krajskou správou svěřil do rukou svému oblíbenci Zdimírovi ze Sedlce (1382-1397). Do této doby je možno datovat částečnou přestavbu hradu. V roce 1398 byl na hradě novým purkabím ustanoven Vintíř a později (1405-1412) Albert starší z Kolovrat a na Libštejně.

Loket vznik a raná historie

2007-03-10T16:20:00.000-08:00

Loket
Pravděpodobně někdy ve 3. čtvrtině 12. století za panování krále Vladislava II. (1140-1173) byl na akropoli hradiště založen kamenný královský hrad. Impulsem pro výstavbu této české pohraniční pevnosti bylo možná i nebezpečné pronikání německých záborových úředníků (ministeriálů), kteří pod patronací markabího Děpolta z Vohburka obsadili a kolonizovali část oblasti bývalého Sedlecka z obou stran našich dnešních státních hranic.
Výstavný loketský hrad byl od počátku častým místem pobytu českých panovníků a jejich rodin i místem významných diplomatických jednání. Tak již v roce 1239 byl tu králem Václavem I. přijat římský císař Konrád a vedla se zde důležitá státní jednání s Jindřichem Míšeňským. Období vlády Přemysla Otokara II. (1253-1278) se významně odrazilo zejména ve velké přestavbě loketského hradu, kde bylo staré ohrazení dolního hradu vyměněno za mohutný prstenec nové hradební zdi, dosahující šířky 2 m a zesílený několika půlválcovými věžemi. Hradba z charakteristických valounových kamenů tvoří dodnes obvod východní poloviny areálu.

Lipnice

2007-03-05T11:08:00.000-08:00

Lipnice
Na ochranu obchodní cesty mezi dnešním Havlíčkovým Brodem a Humpolcem byl zbudován hrad Lipnice nad Sázavou. První písemná zmínka o hradě je z roku 1316, kdy majitelem hradu byl příslušník roku Ronovců, Raimund z Lichtenburka (dnešní Lipnice). V polovině 15. století se držiteli hradu stávají Trčkové z Lípy, za jejichž vlády dochází k goticko-renesanční přestavbě starého paláce a věže Samson, spojení nádvoří a výstavbě jižního paláce. Třicetiletá válka znamenala pro hrad zničení jeho opevnění a následné chátrání. V roce 1869 hrad vyhořel a ve 20. století byl částečně rekonstruován a konzervován. V současné době je možné si prohlédnout středověké prostory s archeologickou expozicí, zrestaurovanou kapli sv. Vavřince, zbrojnici, prostor velké věže a věže Samson.

Zámek Lysice

2007-02-22T11:04:00.000-08:00

Státní zámek Lysice se nachází na jižní Moravě, asi 35 km od města Brno, v blízkosti jeskyní Moravského krasu. Jeho historie je datována již od 15.století. Typické barokní vstupní průčelí pak připomíná období první poloviny 18. století, kdy byl zámek v držení šlechtického rodu Serényiů. Do historie zámku se však nejvýznamněji zapsali členové rodu Dubských z Třebomyslic, kteří byli majiteli panství od poloviny 18. století. Koncem 19. a počátkem 20. století zámek často navštěvovala významná rakouská spisovatelka Marie Ebner-Eschenbachová, roz. Dubská (1830-1916). Na památku jejího pobytu nese jedna ze zámeckých knihoven její jméno.
Sbírky lysického zámku obsahují mimo jiné vzácné orientální předměty, zbraně a knihy, které zde shromáždil Ervín Dubský, někdejší korvetní kapitán. Stylové interiéry jsou většinou z období 19. století. Mezi nejzajímavější exponáty patří sbírka ručně malovaných střeleckých terčů, kolekce starého českého skla, chladné i palné zbraně a další.

Humprecht

2007-02-14T00:07:00.000-08:00

Humprecht
Zámek s ojedinělou dispozicí byl vystavěn v 17. století pro Humprechta Jana Černína z Chudenic, diplomata a blízkého důvěrníka císaře Leopolda I. Stavba je složena ze dvou oválných válců, kde vyšší vnitřní obsahuje ústřední sály nad sebou, nižší vnější pak řadu místností soustředěných kolem středových sálů. Původní kříž na vrcholu věžovité střechy byl v 19. století vyměněn za turecký půlměsíc, připomínající poslání Heřmana Černína z Chudenic (Humprechtova prastrýce) coby císařského vyslance při úspěšných jednáních s Turky. Součástí prohlídkového okruhu jsou expozice s rodovými sbírkami Černínů, obrazárna, knihovna, hodovní akustická síň vysoká 16 m, vyhlídkový ochoz. Nyní jsou zde umístěny etnografické sbírky města Sobotky.

Boskovický hrad

2007-02-08T09:10:00.000-08:00

Na rozhraní Malé Hané a Drahanské vrchoviny se ve výšce 460 metrů nad mořem vypíná romantická zřícenina goticko-renesančního boskovického hradu.
Historie hradu se začala psát v polovině 13. století. Tehdy patřil do majetku rodu pánů z Boskovic, kteří hrad i panství vlastnili až do konce 14. století. Na sklonku 14. století hrad přešel do držení pánů z Kunštátu. V této době bylo zřejmě započato se stavbou nového středověkého sídla.
Od 50. let 15.století hrad spolu s boskovickým panstvím znovu drží páni z Boskovic, jejichž erb se sedmizubým hřebenem se později stal znakem města Boskovic. Za následné dvacetileté správy Ederů proběhly stavební úpravy hradního areálu. Příslušníci rodu rytířů ze Zástřizl, vlastnící hrad od poloviny 16.století, dokončili rozsáhlou renesanční přestavbu objektu. Na konci 17.století se pak hrad i s panstvím dostal do rukou Dietrichsteinů.
I když bylo na počátku 18.století před hradem přistavěno několik hospodářských stavení, v následující době již bylo šlechtické sídlo opuštěno. Ve 30.letech 18.století došlo ke stržení střech a zdivo bylo rozebíráno na stavbu budov ve městě.
V současné době je hrad v majetku Mensdorff - Pouilly.

Bezděz

2007-02-05T08:53:00.000-08:00

Královský Bezděz patří k nejpozoruhodnějším gotickým evropským památkám. Nechal jej vybudovat ve druhé polovině 13. století Přemysl Otakar II. Po jeho smrti se ironií osudu hrad stal roku 1279 vězením pro jeho osmiletého syna a následníka trůnu Václava II. Poručník Ota Braniborský pak nechal odtud kralevice odvézt do Žitavy a do Branibor.
Bezděz často měnil majitele. Oblíbil si jej také například Karel IV., v jehož době došlo k založení Velkého rybníka (dnešního Máchova jezera). V 17. století proslulý vojevůdce Albrecht z Valdštejna uvažoval o vybudování důkladné vojenské pevnosti na Bezdězu. Tento záměr nakonec nebyl realizován. Vznikl zde benediktýnský klášter a Bezděz se stal cílem četných poutí ke zdejší monserattské Madoně. Od 18. století, po zrušení kláštera, byl hrad zničen vojsky a začal chátrat.
Nejpůsobivějším prostorem objektu je dnes hradní kaple. K horní části hradu patří i dřívější královský palác. Zachovaly se cenné stavební detaily - zbytky kleneb, krbů, portálů apod. Dominantou hradu je charakteristická velká věž s vyhlídkovou místností.

Kost II.

2007-01-29T08:13:00.000-08:00

Kost II.
Po koupi Kosti Albrechtem z Valdštejna byla plánována její přestavba na venkovské sídlo, ale plány byly roku 1634 Albrechtovou smrtí. Hrad se stal majetkem rodu Černínů, ale v tomto období byl hrad zchátralý a pokoje byly používány jako sýpky. Poté byl hrad prodán Kazimíru Netolickému z Eisenberku, který změnil Kost a její okolní pozemky v Fidecommisso. Kazimír byl muž skromného původu, šikovný, vypracoval se z barona na hraběte a stal se důležitou postavou na českém královském dvoře. Ve své podstatě byl, ale nešťastným člověkem. Jeho syn neměl žádné děti a Fidecommossino bylo předurčeno k předávání z jednoho rodu na druhý, po ženské linii z důvodu nedostatku mužských dědiců. Každá z dědiček si pak přidala ještě ke svému vlastnímu jménu příjmení Netolický. V roce 1879 zdědil Ital Flamino dal Borgo hrad Kost po své matce Wratislaw - Netolické a přidal si příjmení Netolický s hraběcím titulem ke svému vlastnímu jménu. Flamino dal Borgo se naučil česky a vydal se na cestu do nové cizí země, aby si prohlédl svůj nový majetek.
Anna Maria dal Borgo Netolický, vnučka Flamina dal Borgo a výhradní vlastník hradu Kost cestovala mezi Itálií a Československem až do doby, kdy byl hrad v roce 1948 zabrán komunistickým státem. V tuto dobu nebyl hrad již obýván. V v komunistickém režimu byl hrad přeměněn v muzeum gotického a renesančního umění. Během té doby žila Anna Maria dal Borgo Netolický v Itálii a provdala se za Norberta Kinského , dalšího člena známého českého aristokratického rodu žijícího v exilu. Společně vychovali dva syny Giovanniho a Pia. Po Sametové revoluci v roce 1992 byl hrad Kost a přilehlé pozemky navrácen Giovannimu Kinskému dal Borgo, jehož zájem o střelné zbraně a pistole pobídl k vytvoření výstavy v prostorách muzea v prvním patře.

Kost

2007-01-26T09:16:00.000-08:00

Kost je jedním z mála zbývajících středověkých hradů v České Republice a je považován za druhý nejvýznamnější. Oblíbená legenda praví, že hrad dostal jméno Kost, protože nebyl dobyt více než jednou, jelikož byl stejně tvrdý jako kost. Původ hradu se datuje do 13. století a stavba byla pravděpodobně započata Benešem z Wartenberka, který nechal postavit dlouhý sál a věž jako obrannou pevnost. V roce 1456 se Jan Zajíc z Hazmberku stal majitelem hradů Kosti, Trosek a Skalního Hradu a zúčastnil se povstání proti Králi Jiřímu z Poděbrad. Roku 1490 jeho syn prodal Kost a Trosky Nejvyššímu kancléři Království českého Schellenberkovi. Kost byla zaplavena dluhy a roku 1542 hrad koupil Jan Biberstein. Jan Biberstein nechal přistavět renesanční křídlo s velkou kuchyní podél cesty, která vedla k hradu. Jan Biberstein byl bezdětný zdědila Kost jeho neteř se svým manželem Kryštofem Popelem z Lobkovic, který s ní často pobýval právě na hradě Kost. Kryštof Popel z Lobkovic nechal přistavět pivovar Lobkovický palác a další hospodářské budovy, jež byly opevněny a připojeny k hradu.

Jeskyně - Trosky

2007-01-24T08:33:00.000-08:00

Jeskyně - Trosky
O některých starých hradech se vypravuje, že z nich vedla tajná podzemní chodba, kudy prý mohla posádka hradu v případě nebezpečí utéci před nepřítelem, oblehajícím hrad. Takovou chodbou také mohl být hrad v době obléhání zásobován nezbytnými potravinami. Byla tajná chodba i na Troskách?
Asi 500 metrů východně od hradu v příkré skalnaté a zalesněné stráni se nachází vchod do jeskyně. Za vstupním otvorem se nachází prostora až 5 metrů široká, jejíž dno se sklání přibližně k severozápadu. Strop vybíhá od vchodu klínovitě vzhůru a dosahuje výšky až 7 metrů. Po 13 metrech se jeskyně zužuje na 50 cm širokou chodbu, která po 20-ti metrech vyúsťuje ve čtvercové skalní rozsedlině, z níž odbočují tři různé chodby. Jedna pokračuje ve směru vstupní chodby k severozápadu, ale je zavalená. Druhá směřuje vpravo (k severovýchodu) a končí též závalem. Třetí chodba jde vlevo (k jihu) a po několika metrech se zvětšuje v prostor, který jeví známky lidské činnosti. V této prostoře se nachází i tzv."podpisová skála" s vyrytými jmény návštěvníků. V minulosti zde bylo možné spatřit též podpis národního buditele a filozofa Jos. Jungmanna a jeho přítele, básníka Antonína Marka, faráře z Libuně. Na jihu se tato prostora zužuje a přechází v chodbu, která je však na svém konci zaplavena pískem.

Trosky II

2007-01-20T06:50:00.000-08:00

Trosky II
V roce 1455 syn Oty z Bergova - Jan prodal Trosky s celým panstvím pánovi sousedního panství a hradu Kosti, kterým byl Jan Zajíc z Hazmburka. Pro Trosky to však v podstatě znamenalo konec živé existence. V roce 1469 byly Trosky dobyty královským vojskem. Hrad se stal už jen střediskem hospodářské správy a několikrát ještě změnil majitele. Ještě za třicetileté války hrad stál, i když už opuštěný a zpustlý. Bohuslav Balbín se ještě v roce 1681 dostal na vrchol Panny.
Teprve pozdní romantismus 19. století objevil znovu zapomenutou zříceninu. Malebné Trosky se stávají stále častější inspirací malířů i básníků. V roce 1821 prodávají Valdštejnové Trosky Janu Lexovi z Ahrentalu. Jeho syn Alois začal v roce 1841 stavět točité schodiště, jímž chtěl zpřístupnit vrchol Panny a tak využít vyhlídky do dalekého okolí. Bohužel v roce 1843 zemřel a stavba zůstala nedokončena. Se stavbou schodiště se skončilo v místě, kde se dnes nachází hradní vyhlídka. V roce 1928 se staly Trosky majetkem Klubu českých turistů. Dnes je hrad spravován Památkovým ústavem v Pardubicích.

Trosky

2007-01-11T08:23:00.000-08:00

Trosky
Se stavbou hradu bylo započato koncem 14. století (asi kolem roku 1380), tedy v době, kdy mýtus o nedobytnosti hradů se začal rozplývat v dýmu prvních dělových výstřelů. Vlastnosti terénu rozhodly i o způsobu stavby. Mezi oběma čedičovými homolemi byl založen vnitřní hrad. Z jihu byl chráněný prudkým svahem, na severu předhradím. Boky zajišťovaly více než dostatečně obě čedičové homole, které však nezůstaly nevyužity. Na obou nepřístupných vrcholech byly postaveny věže. Na nižší, zavalitější (relativní výška 47 metrů), nazývané "Baba" se zvedala nižší, pětiboká věž. Na východní, štíhlejší homoli (relativní výška 57 metrů), která se snad pro svou nepřístupnost nazývá "Panna", se tyčila vysoká, obdélná věž.
Po smrti Čeňka z Vartenberka, zakladatele hradu, připadl hrad králi Václavu IV. V roce 1398 získal hrad a celé panství od krále Ota z Bergova a po něm zdědil Trosky jeho stejnojmenný syn - Ota mladší. Ten, jako zarytý katolík na sebe upoutal hněv lidových vojsk, která v roce 1424 Trosky oblehla. Hrad se jim však zdolat nepodařilo. V roce 1438 se hrad stal znenadání kořistí dvou záškodníků, Kryštofa Šofa zvaného z Helfenburka, a jeho druha Švejkara. Podařilo se jim zmocnit se nejen hradu, ale zajmout tam i majitele, Otu z Bergova.

Hora Říp

2007-01-10T01:22:00.000-08:00

Říp (455,5 metrů nad mořem) je nejpamátnější českou horou a trvalým symbolem našich národních dějin. Vztahuje se k ní základní pověst českých dějin o příchodu praotce Čecha do země „oplývající mlékem a strdím…“ Na vrcholu kopce stojí o samotě románská rotunda, obnovená v roce 1126 na věčnou paměť vítězné bitvy knížete Soběslava I. proti římskému císaři Lotharovi v bitvě u pohraničního Chlumce. Kaple je zasvěcená nejen patronu Přemyslovců sv. Jiří, ale i patronu země české sv. Vojtěchovi. Významnou roli sehrál Říp v období českého národního obrození. V průběhu velkého táboru lidu roku 1868 byl na Řípu vyzvednut a slavnostně dopraven do Prahy jeden ze základních kamenů Národního divadla. Tradiční jarní pouť k uctění svátku sv. Jiří se koná již od 16. století. Rotunda s polokruhovou apsidou a válcovou západní věží dovršuje a uzavírá vývoj podobných staveb v Čechách. Ve věži jsou dvě původní sdružená románská okna se středovými sloupky. Portál a půlkruhová sklenutá okna pocházejí z rekonstrukce objektu v letech 1869 až 1881. Uvnitř rotundy byla v roce 1870 umístěna socha sv. Jiří s drakem od českého sochaře Bernarda Otto Seelinga. Nově se na výzdobě interiéru kaple významně podílel český sochař Stanislav Hanzík.

Zámek Jemniště II.

2007-01-05T09:54:00.000-08:00

Zámek Jemniště II.
Zámek je elegantní patrovou stavbou určenou hlavně k letnímu pobytu.
Hlavní průčelí je situováno k benešovské cestě.
Dominuje mu elegantní štít s balkonem, který zvýrazňuje vstup do zámku. Nižší přízemní budovy po stranách stavby sloužily k hospodářským účelům,jako stáje a kolny.Napojují se na hlavní zámeckou budovu téměř v pravém úhlu a vytvářejí tzv. čestný dvůr,srdce barokní zámecké dispozice. Sem přijížděly kočáry majitele panství i vozy zámeckých hostů, právě zde hrabě vítal nejvýznamnější návštěvy. Od okolního světa byl čestný dvůr opticky oddělen ozdobnou kovovou mříží s dvoukřídlou branou.V žádném případě tedy nejde o sídlo pevnostního typu, ale o venkovskou vilu, jejímž hlavním posláním je pohodlí majitele.
Zadní průčelí zámku je obráceno do parku. Za F.A.Trauttmansdorffa se jednalo o park francouzský,pro který byly typické přísné geometrické linie,sochy a fontány. Často byl využíván k pořádání zahradních slavností a k témuž účelu byly vybudovány i dva zahradní pavilony.
Na přelomu 18. a 19. století byla barokní zahrada přeměněna v romantický anglický park. Jedinou připomínkou někdejšího francouzského parku je tak úprava čestného dvora a nově založený libosad na pravé straně zámku.

Zámek Jemniště

2007-01-03T08:47:00.000-08:00

Zámek Jemniště
Zpráva o Jemništi pochází z roku 1381. V té době bylo panství v majetku Beneše z Cimburka, který se podle zdejší vsi začal psát z Jemniště. Panským sídlem tehdy pochopitelně nebyl tento zámek, ale tvrz obklopená vodním příkopem, která se dodnes nachází v nedaleké vsi (viz starý zámek). Roku 1717 koupil jemnišťské panství hrabě František Adam z Trauttmansdorffu (+1762), původem ze staré štýrské rodiny. Jeho vkusu a nárokům již zámek ve vesnici nevyhovoval,proto nechal kolem roku 1724 na nedalekém pahorku vybudovat novýzámek, který měl lépe odpovídat jeho vkusu i postavení předního šlechtice.
Autorem projektu byl slavný český architekt František Maxmilián Kaňka. Stavba postupovala velmi rychle. V říjnu 1725 byl zámek dokončen natolik, že už mohlo dojít ke slavnostnímu vysvěcení zámecké kaple. Roku 1754 zámek zcela vyhořel, nepoškozena zůstala jen zámecká kaple sv.Josefa. František A.Trauttmansdorff proto nechal celý zámek přestavět a nově vybavit. Tehdy byl změněn průčelní štít, na kterém byl nově umístěn trauttmansdorffský erb a vzhled zámku doplnily sochy Lazara Widmana. Kromě těchto úprav nepoškodily zámek žádné zásadní přestavby. Máme tak ideální možnost prohlédnout si typické šlechtické sídlo doby vrcholného baroka.

Zámek Litomyšl

2007-01-02T09:48:00.000-08:00

Zámek Litomyšl
První zmínka o existenci hradu v Litomyšli nalézáme ve staré Kosmově kronice z 1.čtvrtiny 8.století. Kronikář tam zmínil existenci hradu roku 981. Dříve to byl dřevěný hrad. Teprve po husitských válkách byl postaven nový kamenný hrad.
V roce 1567 syn moravského hejtmana Vratislav z Pernštejna obdržel panství Litomyšl s hradem od císaře Ferdinanda jako léno. V následujících letech Vratislav z Pernštejna nechal tento zámek přestavět na sídlo pro sebe a svou španělskou choť Marii Manrique de Lara z rodu Mendozů - dvorní dámu císařovny Marie. Stavba byla zcela ukončena roku 1581, její ráz je ukázkovou formou vrcholné renesance.
Na této stavbě je nejlépe vidět příklady tzv. moravské renesance. Ital Giovanni Battista Aostalli, který se podílel také na stavbě Belvederu Františka I. v Praze, zde působil především jako architekt a stavební mistr. Veškeré vnější zdi i komíny zámku jsou pokryty malbami "psaníček", tzv. sgrafitti. Traduje se, že ani jeden motiv vyskytující se na nich se neopakuje. Vlastní zámek je obklopen hospodářskými budovami, postavenými a upravenými převážně v barokním slohu, zámecký areál doplňuje rozlehlá zahrada, která byla založena současně se zámkem a upravena a rozšířena v 18.století. Její součástí je i přírodní amfiteátr, kde se odehrávají některá představení Operního Festivalu Smetanova Litomyšl.
Právě za vlády hraběte Valdštejna-Wartenberga žila v Litomyšli rodina sládka Františka Smetany. Jeho syn, světově známý skladatel Bedřich Smetana, zde trávil své první roky dětství. V zámku se nachází i klavír, na nějž při své pozdější návštěvě Litomyšle Bedřich Smetana hrál pro potěšení zámeckého panstva.

Kontakty Slezska a Česka ve středověké kultuře

2006-12-28T05:18:00.000-08:00

Vzájemné kontakty Slezska a dalších zemí České koruny na poli výtvarného umění v období 14.-18. století přibližuje současná výstava, k jejíž organizaci se spojila Národní galerie v Praze s Muzeem mědi v Lehnici a Vratislavskou univerzitou, kde se tato idea původně zrodila. Odborným vkladem a zápůjčkami dále přispělo několik desítek muzeí, církevních institucí i soukromých majitelů z Česka, Polska, Slovenska, Maďarska a Německa. Výstava a její obsáhlý katalog jsou výstupy z rozsáhlejšího projektu, jehož smyslem je představit Slezsko jako klíčovou kulturní oblast střední Evropy.
Mnohá díla jsou na výstavě veřejně vystavena vůbec poprvé, jiná jsou tu zařazena do nového a překvapivého kontextu. Poprvé po dlouhé době se zde např. scházejí všechny dochované gotické desky oltáře z Vyššího Brodu (kolem 1440), chované dnes v Praze a v Budapešti. Své místo v jihlavském kostele na dobu výstavy zcela mimořádně opustila i jedna z nejkrásnějších soch tzv. krásného slohu, kamenná Sv. Kateřina.

Štefánikova hvězdárna

2006-12-08T10:33:00.000-08:00

Štefánikova hvězdárna
Prvním přístrojem zakoupeným pro hvězdárnu roku 1921 byl velký a na svou dobu moderní "hledač komet" od firmy Zeiss, určený (jak již název napovídá) pro pozorovaní komet a slabých mlhovin. Roku 1928 nabídla vdova po vídeňském selenografovi Konigovi Společnosti dvojitý Zeissův astrograf (za tehdejších 80 000 korun), který se roku 1930 stal hlavním dalekohledem hvězdárny. Oba přístroje se používají dodnes. V roce 1976 byl ve východní kopuli instalován zrcadlový dalekohled typu Maksutov-Cassegrain, opět od firmy Zeiss. Východní kopule hvězdárny používaná pouze pro odbornou činnost byla v roce 1999 osazena moderním zrcadlovým dalekohledem firmy Meade o průměru zrcadla 40 cm.
V současnosti je Štefánikova hvězdárna kulturním a odborným zařízením zaměřeným především na popularizaci astronomie a příbuzných přírodních věd. Tím nejzajímavějším, co hvězdárna může nabídnout, jsou bezpochyby veřejná pozorování denní i noční oblohy, probíhající za jasného počasí po celý rok. Pozorování vesmírných objektů jsou doprovázena odborným výkladem zaměstnanců a demonstrátorů hvězdárny.

Štefánikova hvězdárna I

2006-12-07T12:35:00.000-08:00

Štefánikova hvězdárna stojí v petřínských sadech u Hladové zdi, vybudované v době panování Karla IV. "Zřízení lidové observatoře astronomické v Praze, knihovny a čítárny, přístupné nejširším kruhům, šíření a popularisování výsledků moderní astronomie" byly hlavními cíli České astronomické společnosti, založené roku 1917.
Společnost, sdružující zájemce o astronomii z nejširších vrstev obyvatelstva, dosáhla svého hlavního cíle - vybudování hvězdárny - až po jedenácti letech. Z finančních prostředků, poskytnutých pražským městem, byla nová hvězdárna vybudovaná na místě obecního domku č. 205. Slavnostní otevření hvězdárny pro členy Společnosti proběhlo 24. června 1928, veřejnosti byla zpřístupněna o rok později. Hvězdárna měla původně jen současnou "východní" kopuli, "hlavní" a "západní" kopule byly přistavěny v roce 1930. Současnou podobu získala hvězdárna při rozsáhlé rekonstrukci v polovině sedmdesátých let, po které byla znovuotevřena veřejnosti roku 1976. Od roku 1979 je Štefánikova hvězdárna součástí Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Kromě Štefánikovy hvězdárny a planetária v pražské Stromovce patří k HaP ještě menší hvězdárna v Praze 8 Ďáblicích a společné pracoviště s HaP v Českých Budějovicích - Koperníkova kopule na Kleti u Českého Krumlova

DENDROLOGICKÁ ZAHRADA V PRŮHONICÍCH

2006-12-03T04:56:00.000-08:00

DENDROLOGICKÁ ZAHRADA V PRŮHONICÍCH
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VÚKOZ) je založen na historickém vzniku panství hraběte Arnošta Emanuela Silva Taroucy, které Čs. stát odkoupil prostřednictvím ministerstva zemědělství v roce 1927. Ústav navázal ve své činnosti na zahradnické tradice spjaté zejména s budováním přírodně krajinářského Průhonického parku od roku 1885 a s činností Dendrologické společnosti a její Spolkové zahrady v Průhonicích od roku 1909. Od doby založení zahradnického výzkumu v roce 1927 až do dneška trvá nepřerušená kontinuita ústavu v problematice zahradnické výroby a uplatnění zeleně v sídlech a krajině, v těsném spojení se zahradnickou a sadovnicko-krajinářskou praxí. VÚKOZ ve své více než sedmdesátileté existenci vždy zastával úlohu výzkumné, odborné, informační, poradenské a osvětové činnosti oboru okrasného zahradnictví s celostátní působností. Můžeme říci, že VÚKOZ převzal od Dendrologické společnosti Rakousko-Uherska a Československé republiky tradici povznášet kulturní vědomí významu sadovnictví a krajinářství v duchu národních tradic, které v Průhonicích byly rozvinuty zvláště v posledních dvaceti letech do širšího pojetí jejich významu pro ochranu a tvorbu životního prostředí.

Botanická zahrada v Praze

2006-11-28T09:30:00.000-08:00

Botanická zahrada v Praze
Záměr zřídit v Praze novou botanickou zahradu s všeobecným posláním se utvářel od poloviny šedesátých let 20. století.
Významným impulsem bylo usnesení tehdejšího Národního výboru hl. města Prahy z 29. března 1966, které vymezilo účel Pražské botanické zahrady: Byla zřízena jako osvětově naučné zařízení určené pro krátkodobou rekreaci obyvatel Prahy, s propojením na vzdělávací funkce PBZ s vědeckými aktivitami University Karlovy a Vysoké školy zemědělské v Praze.
Z původního záměru vybudovat jednu z nejrozsáhlejších klasicky pojatých botanických zahrad v Evropě na ploše 130 ha byla nakonec realizována pouze malá část. Je to zejména tzv. úvodní expozice, která byla v roce 1992 otevřena na ploše 3 ha a kterou obyvatelé Prahy znají jako vlastní Botanickou zahradu. V květnu 1997 byla PBZ rozšířena o expozici japonské zahrady, od dubna 2004 je pro veřejnost zpřístupněna jedna z nejkrásnějších pražských vinic – vinice sv. Kláry, v červnu 2004 se otevřel tropický skleník Fata Morgana. Botanická zahrada v Troji se zjednodušeně řečeno zaměřuje na návštěvníky, a tou je vedle odborníků především široká veřejnost.

Královská zahrada III

2006-11-25T12:05:00.000-08:00

Královská zahrada.....Poblíž Míčovny je uprostřed zahrady barokní Herkulova kašna. Sochu Herkula vytvořil v roce 1670 Jan Jiří Bendl. Další kamenné plastiky - vázy a lvi - jsou z dílny Matyáše Bernarda Brauna.
Vedle Míčovny se nachází tzv. Prezidentský domek. Z iniciativy prezidenta E. Beneše a jeho manželky Hany vznikl jako přístavba k baroknímu pavilonku původního skleníku v letech 1937-8. Dvě boční křídla byla vybudována podle projektu architekta Pavla Janáka a v tomto nově vzniklém domku pak bydleli všichni prezidenti od roku 1938 až do roku 1989.
Další zajímavou stavbou v Královské zahradě je Lví dvůr, vybudovaný za Ferdinanda I. pro divokou zvěř. Některé z exotických šelem získávali panovníci darem, jako například oblíbeného lva Muhameda, kterého přivezli císaři Rudolfu II. od tureckého císaře. O tomto lvu se říkalo, že byl zrozen ve stejném znamení jako Rudolf II., a astronom prorokoval oběma stejný konec života. Lev pošel koncem roku 1611 a císař pro něj velmi truchlil. Propadl ještě hlubší depresi a krátce po této události zemřel (20.I. 1612).
Lví dvůr tvořil původně dřevěný pavilon a na jeho místě v roce 1583 postavil architekt Ulrico Aostallis dnešní soubor nízkých budov rozmístěných kolem dvora. V současnosti je v prostorách Lvího dvora příjemná restaurace s terasou, odkud se otevírá nevšední pohled na chrám sv. Víta a také na přilehlou Královskou zahradu. Blízký Jelení příkop překlenul v 16. století most, později nazvaný Prašný, po kterém vstoupíte do areálu Pražského hradu.

Královská zahrada II

2006-11-05T13:02:00.000-08:00

Královská zahrada....Prostranství před Letohrádkem královny Anny zdobí věhlasná Zpívající fontána, ulitá ze zvonoviny a bronzu kovolijcem Tomášem Jarošem v letech 1564 - 68. Ten je mimo jiné také autorem největšího zvonu katedrály sv. Víta - Zikmunda. Návrh fontány vytvořil dvorní malíř Francesco Terzio. Jemný zvonivý zvuk vodních kapek, dopadajících na kovovou mísu fontány, připomíná melodii. Odtud vznikl její název Zpívající fontána. Dílo je ve střední části ozdobeno podobiznou řeckého boha Pana - ochránce lesů a pramenů. Na vrcholu je postava hrajícího dudáčka.
Další zajímavou renesanční stavbou je Míčovna, dokončená v roce 1568. Císařský dvůr ji využíval ke sportovním hrám, stejně jako nedalekou střelnici nebo kuželník. Míčovna je bohatě ozdobena obrázkovými sgrafity, znázorňujícími živly (země, vzduch, oheň, voda), ctnosti (předvídavost, umírněnost, milosrdenství, naději, spravedlnost, statečnost) a vědy (teologie, astronomie, geometrie, hudba, aritmetika, rétorika, dialektika, gramatika).
V květnu 1945 fašisté Míčovnu zapálili a v padesátých letech byla podle projektu architekta Janáka opravena. Při těchto opravách byly zaskleny původně otevřené oblouky a také poněkud pozměněna sgrafitová výzdoba: chybějící sgrafita ve třetím oblouku vlevo byla totiž doplněna znakem pětiletky se srpem a kladivem, které tam zůstaly dodnes...Před Míčovnou je vzácné barokní sousoší Noc od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1734. Druhé podobné sousoší Den bylo bohužel zničeno za pruského obléhání Hradu v r. 1757.

Královská zahrada I

2006-10-30T10:07:00.000-08:00

Královská zahrada...
Kromě nádherně upravené zeleně se tento klenot mezi hradními zahradami může pochlubit řadou architektonických památek. Nejkrásnější stavbou je nepochybně Letohrádek královny Anny, vybudovaný v letech 1538-1563 pro manželku Ferdinanda I. - Annu Jagellonskou. Autorem originální střechy ve tvaru obráceného lodního kýlu byl Bonifác Wohlmut. V přízemí bývaly obytné místnosti a v patře taneční sál, galerie a ochoz. Královna Anna se bohužel dokončení stavby nedočkala, neboť zemřela v roce 1547 po porodu svého 15. dítěte.
Později doznal Letohrádek řadu změn. Císař Rudolf II. Habsburský nechal v patře zřídit astronomickou pozorovatelnu, kterou rád navštěvoval, stejně jako Tycho de Brahe nebo Johannes Kepler. Shodou okolností byla pozorovatelna také místem, kde Rudolf II. krátce po ztrátě královského titulu zemřel (1612). Ještě několikrát byl pak renesanční Letohrádek přestavěn a dnes je celý prostor upraven jako výstavní sál.
Za vlády Rudolfa II. byla také rozšířena plocha celé zahrady. Na západ od dnešní ulice U Prašného mostu byla založena bažantnice, vybudován rybníček pro chov ryb i vzácného vodního ptactva.
Celá zahrada byla od samotného začátku řešena jako okrasná a současně i užitková, takže v krátké době obohatily její plody královskou tabuli. Pro teplomilné rostliny jako fíkovníky, granátová jablka, pomerančovníky, o které se panovník velmi zajímal, byla pod Letohrádkem po roce 1570 vybudována speciální kamenná stavba s rozebíratelnou střechou, zvaná fíkovna. Z této stavby se zachovaly pouze obvodové zdi.

Královská zahrada

2006-10-28T12:13:00.000-07:00

Královská zahrada byla založena r. 1534 Ferdinandem I. Habsburským na místě několika původních vinic. V tehdejší renesanční Evropě bylo zakládání zahrad na dvorech panovníků velmi rozšířené a severní předpolí Pražského hradu plně vyhovovalo tomuto účelu. Do Prahy byli povoláni odborníci, kteří přinášeli zkušenosti ze zahrad v Itálii, Nizozemsku, Německu a dalších zemí. V Královské zahradě se tak objevovaly nejrůznější rostliny, které tehdejší Evropa dosud neznala: hyacinty, tulipány z Turecka, narcisy, řebčíky, ale i kaštany a další. Zde se aklimatizovaly a odtud byly dále šířeny po Evropě. Takový byl například právě osud tulipánů, kterými později proslulo Holandsko. Na budování zahrady se postupně podílelo několik panovníků, z nichž každý vydatně přispěl k jejímu zvelebení. Po staletí zůstávala tato zahrada uzavřena pro veřejnost a sloužila panovníkovi a jeho dvoru. V dobách socialismu bylo volně přístupné pouze malé giardinetto, přimykající ke Zpívající fontáně, které až do roku 1989 bylo od zbylé části odděleno železnou mříží.

Cena pro Magora

2006-10-18T12:02:00.000-07:00

Není pochyb o tom, že Cena Jaroslava Seiferta představuje jednu z nejprestižnějších cen, které mohou čeští básníci a prozaici získat. V předvečer Seifertových narozenin 22. 9. bylo oznámeno, že laureátem ceny se letos stal Ivan Martin Jirous, jehož celoživotní básnické úsilí (s přihlédnutím k vydané korespondenci Magorovy dopisy) ocenila porota.
Následovalo výsostné laudatio Pavla Šruta, ve kterém rozvedl, proč se právě Ivan Martin Jirous stal letošním oceněným. Padla slova nejen o vůli vzdorovat komunistickému režimu, undergroundovém společenství, jehož byl Jirous stěžejní postavou, a o Jirousově literárním vlivu na mladší generace, ale především o básnické citlivosti autora, který celý život psal jednu jedinou svého druhu adresnou báseň.
Málokterého básníka doprovází tak silný životní příběh, s kterým je jeho dílo nerozlučně spjato. Ivana Martina Jirouse, řečeného Magora, veřejnost zná především jako básníka, ideologa a organizátora českého undergroundu nebo jako uměleckého vedoucího skupiny The Plastic People of the Universe.

Velká Pálffyovská zahrada

2006-10-16T08:34:00.000-07:00

Zahrady Pražského hradu
Velká Pálffyovská zahrada
Na nejvyšší terase této zahrady je umístěna mramorová pamětní deska, připomínající den znovuotevření zahrady po ukončení rekonstrukce dne 3. 9. 1997. O něco níže, na štítu nad portálem jsou sluneční hodiny s latinským názvem, který lze volně přeložit do češtiny takto: „Jasný buď na světě den a zaplašuj šeré stíny noci!“ Schodiště s tunelovými průchody vede až na první dolní terasu, ozdobenou vodotryskem.
Kolowratská zahrada
Tato zahrada bývala vždy jen ryze užitkovou zahradou, osázenou většinou ovocnými stromy nebo vinnou révou. Její celkově strohý charakter byl zachován i při nedávných úpravách všech terasovitých ploch, které byly nyní plošně zatravněny. Větší pozornost návštěvníků však přitahuje především dolní vstupní prostor z Valdštejnské ulice, zdobený uměleckou litinovou mříží, zrekonstruovanou podle dochovaných podkladů. Nádvoří zde doplňují repliky starých pražských luceren, lavičky a malá kavárnička v původním zahradním domku. Odsud se otevírá impozantní pohled na celý jižní svah zahrady přímo pod Pražským hradem.
Malá Fürstenberská zahrada
Původně byla tato zahrada rovněž využívána jako vinice, později jako renesanční užitková zahrada a teprve v polovině 18. století zde vznikla pozdně rokoková zahrada italského typu, jejímž autorem je Ignác Palliardi. Po centrálním schodišti lze vystoupit až k horní vyhlídkové terase a altánku s nádhernou vyhlídkou na Prahu. Nad schodištěm se klene dřevěné loubí s popínavými rostlinami. Malá Fürstenberská zahrada je architektonicky velmi zdobná a nabízí plno zajímavých zákoutí na bočních terasách. Přes horní věžici je možno projít do areálu Pražského hradu.

ZAhrady pod pražským hradem

2006-10-15T08:58:00.000-07:00

Zahrady pod Pražským hradem získaly svá jména podle posledních šlechtických majitelů přilehlých malostranských paláců, nicméně jejich historie je daleko starší. Některé z nich byly založeny už v 16. století, poté co městská správa začala tyto pozemky prodávat tehdejším obyvatelům Malé Strany. Původně střídmé renesanční zahrady byly zvláště v 17. století upravovány v barokním slohu. Byly bohatě osazovány barokními plastikami, objevily se v nich kašny, vodotrysky, saly terreny a malé pavilony. Strmé terasy byly umně propojovány schodišti a průchody s loubím. Dnes se z jejich vyhlídkových teras otevírá nádherný pohled na pražské panorama, přičemž každá z téměř třiceti zahradních teras má jiný půdorys a jiný vzhled.

I. Ledeburská zahrada
Zahrada má dvě části. První z nich tvoří parter s dekorativní salou terrenou, jejímž autorem byl pravděpodobně František Maxmilián Kaňka v 18. století. Interiér saly terreny je vyzdoben nástěnnými malbami z antické mytologie a výjevy z vykopávek v Pompejích od V. V. Reinera. Celý prostor je nádhernou kulisou pro koncerty a jiné společenské akce.
Po členitém schodišti se vystupuje do druhé, terasovité části zahrady. Na horní terase je umístěn patrový otevřený pětiboký pavilon, který nabízí jedinečný pohled na Malou Stranu. Z této terasy je volný průchod do sousední Malé Pálffyovské zahrady.

II. Malá Pálffyovská zahrada
Výzdoba této zahrady je skromnější. Byl zdůrazněn především původní užitkový charakter zahrady ve vazbě na hospodářské křídlo paláce. Převažují travnaté terasovitě rozložené plochy s ovocnými stromy. Základem pro vytvoření této zahrady bývala starší vinice. Také zde je na horní terase volný průchod do vedlejší Velké Pálffyovské zahrady.

Muzikál PRODUCENTI

2006-10-10T12:34:00.000-07:00

Muzikál PRODUCENTI
Aktuální americký megahit Producenti vypráví absurdní příběh jednoho zkrachovalého producenta a jeho účetního. Ústřední dvojici (Martin Sobotka nebo Petr Štepánek s Alešem Hámou nebo Romanem Vojtkem) napadne, že více peněz vydělají za předpokladu, že uvedou naprostý propadák. Vtip spočívá v tom, že od sponzorů vyberou víc peněz než budou skutečně potřebovat. Je však nutné najít nejhoršího režiséra, nejhorší hru a vytvořit nejhorší představení. Připravovaný propadák musí být brzy zapomenut, aby nevyužitý finanční nadbytek zůstal mazaným producentům bez většího povyku. Jenže dvojice se přepočítala. Nevkusný muzikál o Adolfovi Hitlerovi u publika i kritiků zaboduje…
Získat práva na bláznivý americký muzikál Producenti, který v roce 2002 získal 12 nejprestižnějších divadelních cen Tony awards, a na který se stojí v Americe několikahodinové fronty, nebylo vůbec jednoduché. Nejen, že se to českým producentům povedlo, ale dokonce, na vzdor všem očekáváním, získali neuvěřitelné privilegium – výprava české inscenace není povinna kopírovat americkou verzi. A tak hudební komedie, která vznikla na základě oscarového filmu Mela Brookse z roku 1968 zažije svou velkou premiéru na evropské pevnině ve svobodné režii zavedeného muzikálového režiséra Antonína Procházky.

Hudební divadlo Karlín

2006-10-04T09:23:00.000-07:00

Hudební divadlo Karlín je jedním z nejstarších a zároveň největších divadel u nás. Jako varieté začalo sloužit už roku 1881, tedy v době, kdy po svém dokončení shořelo Národní divadlo. Během bohaté existence tohoto fenoménu českého hudebního divadla prošlo zdmi novobarokní budovy mnoho významných umělců – od Karla Hašlera, Jana Wericha, Oldřicha Nového přes Laďku Kozderkovou až k současným osobnostem jako je například Jitka Molavcová či Tereza Duchová. Avšak scénu, která se nesmazatelně zapsala do českých divadelních dějin, zničila povodeň v roce 2002. Historická budova byla poznamenána velkou vodou do takové míry, že ji bylo třeba zcela uzavřít a opravit. Rekonstrukce zahrnula veřejnou část divadla, všechny památkové prvky, jeviště a hlediště. Divadlo zároveň zmodernizovalo svá technologická zařízení (včetně zavedení klimatizace). Změna týkající se fasády, jejíž barva se vrátí k původní zelené, bude jen kosmetickou úpravou na po všech stránkách vylepšené budově.
Hudební divadlo Karlín tak v roce, kdy slaví své 125. výročí konečně opustí přechodný prostor v Kongresovém centru a v říjnu se vrátí na svou domovskou půdu.

Martin Beck

2006-10-02T09:11:00.000-07:00

Martin Beck se zabývá ve své umělecké tvorbě převážně aranžovanou portrétní fotografií. Hluboký zájem o hudbu ho přivedl na Státní konzervatoř v Praze, kde vystudoval obor operní zpěv. Jako člen ansámblu Národního divadla důvěrně poznal prostředí divadelní scény. Nyní se rozhodl výstavou vzdát hold herci Borisi Rösnerovi, kterého velmi obdivoval a systematicky portrétoval během posledních dvou let jeho divadelní kariéry.
Beckův záměr zachytit a zaznamenat tvář celé dnešní herecké generace nikoliv jen ve statických, konvenčních, líbivých podobenkách, ale v dramatickém tvůrčím stavu, zaznamenat - jak sám vyznává - jedněma očima nejrůznější účinky hlubokých prožitků a jedinečný stav té které mysli, je jistě zcela ojedinělý a pozoru hodný. Ovšem ještě většího ocenění hodný je hned potom fakt, že nejde jen o pomyslnou vizi, ale že Beck svůj projekt skutečně realizuje, a to s plným, bytostným zapojením rozumu i citu, takže situaci herců spoluprožívá svou myslí i srdcem, což herce a jejich výkon jen posiluje.

Frýdlant

2006-09-30T13:54:00.000-07:00

Frýdlant patří k nejvýznamnějším památkovým celkům v Čechách. Areál představuje velmi cenné spojení dvou architektonických útvarů - středověkého hradu a renesančního zámku.
Vznik hradu Frýdlant spadá do poloviny 13. století. Jeho prvními majiteli byli Ronovci, je vystřídali Bibrštejnové, kteří se významně podíleli na rozšiřování hradu. Od roku 1558 zde sídlili Redernové, zdatní obchodníci a válečníci, ale také podporovatelé stavebních prací a umění. Jejich dílem je výstavba nového renesančního zámku a kaple. Zkonfiskovaný majetek Redernů koupil v roce 1622 Albrecht z Valdštejna, vévoda frýdlantský, generál císařských vojsk, jeden z nejvýznamnějších osobností třicetileté války. Po jeho zavraždění roku 1634 přicházejí do Frýdlantu Gallasové, od roku 1757 Clam-Gallasové, významná šlechta pohybující se v diplomatických a vojenských službách u císařského dvora.
Původní podoba gotického hradu se do dnešních dnů nedochovala ve své celistvosti. Dnes vidíme hrad jako mohutnou dvoupatrovou stavbu kolem malého nepravidelného nádvoří, kterému dominuje velká válcová věž. Kaple a renesanční zámek byly postaveny na přelomu 16. a 17. století Markem Spazziem di Lancio. V 60. letech 19. století byla přistavěním dalšího zámeckého křídla dokončena stavba celého areálu.

Zámek Lednice

2006-09-26T09:10:00.000-07:00

Romantický zámek Lednice se nachází na Jižní Moravě, v blízkosti města Břeclav. Původní rytířské sídlo je připomínáno již v roce 1222. Od roku 1370 se zde usadili Lichtensteinové, kteří (s výjimkou krátké přestávky v 16. století) byli majiteli Lednice až do konce druhé světové války. Zámek byl v průběhu staletí několikrát přestavěn a rozšiřován o další objekty. Na přelomu 18. a 19. století přibyl například minaret v maurském slohu, který se nachází v zámeckém parku. Unikátní je také stavba litinového skleníku z let 1843-1845, která byla nedávno zrekonstruována. Velká romantická přestavba hlavní zámecké budovy probíhala v polovině 19. století podle návrhu vídeňského architekta Jiřího Wingelmüllera.
Zámecké interiéry nabízejí nádherné ukázky řezbářské a truhlářské práce, jako například řezané vřetenové schodiště v knihovně nebo kazetový strop z lipového dřeva v Modrém sále, označovaný jako jeden z nejkrásnějších novogotických stropů ve střední Evropě. Druhá prohlídková trasa zahrnuje soukromé apartmány knížecí rodiny. Nová prohlídková trasa „Obrazová galerie“ je zaměřená na období romantismu 19. století v evropské malířské tvorbě. V expozici jsou díla z depozitářů moravských hradů a zámků.
V rozsáhlém anglickém parku je řada menších staveb, jako například minaret v maurském slohu a další. V letních měsících byla prohlídka zámku zpestřena šermířským vystoupením nebo ukázkami dobové hudby. V zámeckém parku pořádala nadace Seiferos letové ukázky dravců s velmi poutavým výkladem.

Břevnovský klášter II

2006-09-19T12:02:00.000-07:00

Břevnovský klášter II
Pohnuté byly dějiny kláštera ve století dvacátém. V roce 1950 byl břevnovský klášter stejně jako ostatní kláštery komunistickou vládou zabrán. Opat Anastáz Opasek († 1999) byl nespravedlivě obviněn a strávil 50. léta ve věznicích. Klášter během komunistické éry značně zchátral. Obnovené benediktinské komunitě se za pomoci státu i zahraničních klášterů podařilo klášterní budovy opravit a důstojně oslavit 1000 let trvání kláštera v roce 1993 — břevnovské opatství bylo při té příležitosti papežem obdařeno čestným titulem »arciopatství«. Papež Jan Pavel II pak v roce 1997 břevnovské mnichy při své návštěvě v České republice také osobně navštívil. V roce 1999, po smrti Anastáze Opaska, stanul v čele kláštera jako převor-administrátor Prokop Siostrzonek. V posledních letech se pokračuje s opravami celého komplexu a život kláštera vrůstá do života pražského Břevnova na začátku 21. století.

Břevnovský klášter

2006-09-16T12:27:00.000-07:00

Břevnovský klášter je klášter řádu benediktinů. Benediktini se řídí Řeholí neboli jakousi ústavou, kterou pro ně sepsal v 6. století sv. Benedikt z italské Nursie. Život tohoto řádu nejlépe vystihuje tradiční benediktinské heslo modli se a pracuj.Klášter byl založen roku 993 pražským biskupem sv. Vojtěchem († 997) a knířetem Boleslavem II. Pobožným († 999). Byl to první mužský klášter na českém území vůbec. V 11. století byl za opata Menharda postaven v Břevnově první kamenný kostel. Jeho krypta se pod dnešní bazilikou zachovala dodnes. Později byl na stejném místě, kde stál starší románský kostel, postaven prostornější kostel gotický. Břevnovský klášter utrpěl velké škody za husitských válek. Obnovou a barokní přestavbou prošel po třicetileté válce za opata Tomáše Sartoria († 1700) a pak zvláště v první půli 18. století za opata Otmara Zinka († 1738). Ten najal přední stavitele a umělce doby, jakými byli Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferovi, Petr Brandl, Karel Josef Hiernle a další.Jejich prací pak vznikl umělecky cenný a dodnes obdivovaný komplex budov se zahradou. Ambiciózní plán založit v přestavěném Břevnově v 18. století šlechtickou akademii ztroskotal.

Strahovský klášter III

2006-09-12T11:41:00.000-07:00

Ke konci třicetileté války je klášter znovu vypleněn a vyloupen, a to finským plukem švédské armády. Mnoho precios z kostela a rukopisů a knih z knihovny vzalo při této události za své. Stavební obnova kláštera započíná po skončení války a opat Franck přestavuje poškozenou prelatury a staví nový špitál sv. Alžběty. Za opata Jeronýma Hirnheima je v roce 1679 dokončen knihovní sál, dnešní Teologický. V barokním stylu pokračuje v 18. století přestavba kláštera: vzniká nový letní refektář, přestavuje se pivovar a hospodářské zázemí kláštera. Ještě jednou zasáhla do dějin kláštera válka. A to v roce 1742, kdy byl celý areál poničen bombardováním za francouzského obléhání Prahy. Po něm nastává obnova původní středověké stavební substance v barokním duchu.
Poslední velkou stavební aktivitou v areálu kláštera je stavba nového knihovního sálu, dnešního Filosofického za opata Václava Mayera. V této podobě vydržely objekty v podstatě až do padesátých let minulého století, kdy po sistaci klášterů komunistickým režimem začal důkladný archeologický průzkum celého areálu a zároveň byla velice citlivým způsobem obnovena alespoň zčásti románská podoba kláštera. Po roce 1989, kdy se do kláštera opět vrátili premonstráti byla započata nákladná rekonstrukce celého areálu, která vlastně pokračuje dodnes.

Strahovský klášter II

2006-09-01T04:43:00.000-07:00

Strahovský klášter II
Po své pouti do Svaté země v roce 1138 pojal olomoucký biskup Jindřich Zdík myšlenku založit v Praze klášter řeholních kanovníků. S pomocí pražských biskupů a panovníků byl na místě zvaném Strahov založen klášter řeholních kanovníků, který však nepříliš prosperoval. Teprve od roku 1143, kdy přišli na Strahov premonstráti z porýnského Steinfeldu začíná se na tomto úspěšně rozvíjet život řeholního společenství.
Premonstráti zbudovali nejdříve dřevěné stavení kláštera a započali se stavbou románské basiliky. Pravděpodobně již od roku 1149 stál zde kamenný kostel, či alespoň jeho chór. Po dokončení stavby basiliky pokračovala stavební aktivita stavbou kamenných klášterních budov, které byly v roce 1182 téměř hotovy. Po požáru v roce 1258 byl klášterní objekt znovu obnoven.Hmotný a duchovní rozvoj kláštera přerušily v roce 1420 husité, kdy byl klášter vypleněn.
Období až do konce 16. století znamenalo pro klášter dobu úpadku a doslovného živoření. Obrat nastal s příchodem Jana Lohelia. V roce 1586 se stává strahovským opatem a začíná s obnovou kláštera. Jak po stránce stavební, tak i duchovní. Nechává přestavět zchátralý kostel, buduje klášterní dílny, obnovuje budovy opatství a konventu, zřizuje nové zahrady. Tak se stane, že již v roce 1594 žije v klášteře dvanáctičlenná komunita bratří. Když je v roce 1612 Lohelius jmenován pražským arcibiskupem, na opatský stolec zasedne Kašpar Questenberg, který pokračuje v jeho díle. Dokončuje přestavbu dolních ambitů a prelatury. Staví špitál sv. Alžběty na Pohořelci, klášterní pivovar, na Novém Městě zakládá kolej sv. Norberta pro studium řádových bratří a znovu přestavuje kostel, tím, že jej prodlužuje směrem k západu. Mezi jeho největší činy patří přenesení ostatků zakladatele premonstrátského řádu sv. Norberta z Magdeburku na Strahov, kde odpočívají dodnes.

Strahovský klášter

2006-08-23T08:37:00.000-07:00

Strahovský klášter
Královská kanonie premonstrátů na Strahově patří mezi nejstarší doposud existující kláštery premonstrátského řádu na světe. Od svého založení, v roce 1143, kontinuita její existence nebyla prakticky přerušena. Ani požáry, husitské války, náboženské války, ba ani období komunistickému se nepodařilo tuto instituci zrušit. I když několikrát nemohli členové kláštera žít ve zdech svého kláštera, shromažďovali se jinde, všude, kde to bylo možné a v nich přetrvala kanonie vždy do návratu členů zpět do klášterních zdí.
Premonstráti jako řád řeholních kanovníků, který založil v roce 1120 sv. Norbert jsou nedílnou součástí římsko-katolické církve nejen jako organizačně právní a svébytná jednotka, ale především jako její nedílná součást ve smyslu duchovním.
Již od svého založení, které bylo vždy vnímáno jako snaha o reformu kanovnického a kněžského života, se premonstráti snažili žít svůj život v duchu tzv. premonstrátského patera. Jde o intenzivní život liturgický, kající, eucharistický, mariánský a apoštolský.

Loreta

2006-08-16T11:05:00.000-07:00

Loreta
V Praze na Hradčanech se již více než 300 let nachází tento pozoruhodný areál sestávající z ambitů, kostela Narození Páně, Svaté chýše a věže s hodinami a světoznámou zvonkohrou.
Předcházející generace vybudovaly pražské poutní místo Loreta, do nedávné doby patronátní kostel zakladatelské rodiny Lobkowiczů, a další generace o toto dědictví pečovaly a pečují. Historie Lorety je často velmi pohnutá a zahrnuje nejen vrchol baroka v Praze, ale uchovala nám i stopy duchovního života církve u nás. Zvonkohra, která je v našich zemích tak vzácným hudebním nástrojem, ještě rozšířila okruh těch, kteří jsou Loretou okouzleni. Pro příchozí je navíc zpřístupněna Loretánská klenotnice, jejíž expozice obsahuje unikátní soubor cenných votivních darů P. Marie Loretánské.
O Loretu i o poutníky od založení místa pečují řeholníci Řádu menších bratří kapucínů (OFMCap.), jejichž klášter s kostelem P. Marie Andělské je v sousedství.

Večer tříkrálový na Pražském hradě

2006-08-06T11:25:00.000-07:00

Večer tříkrálový na Pražském hradě
Rozmarnou komedií o různých podobách lásky pokračuje pražská část Letních shakespearovských slavností. V atraktivně obsazené inscenaci vystupuje Jiří Langmajer v alternaci s Miroslavem Táborským (šašek Feste), roli krásné, lásku odmítající Olivie ztvární Linda Rybová (alternuje Hana Igonda Ševčíková), tragikomického sluhu Malvolia ztělesní Jan Vlasák. Zamilovanou Violu, která své pravé já skrývá v chlapeckém převleku, hraje Zuzana Vejvodová (alternuje Jitka Schneiderová).
Novinkou je účast Mojmíra Maděriče, alternujícího s Oldřichem Navrátilem postavu plebejského opilce Tobiáše Říhala.
Podobně jako různé varianty lásky obsahuje Večer tříkrálový i různé druhy humoru: od křupanského, reprezentovaného poťouchlou trojicí služky a dvou hospodských kumpánů, přes důmyslnou šaškovu ironii, až po lehounké žertování dvorských vrstev. Podstatnou roli ve Večeru tříkrálovém hraje také hudba Miloše Štědroně, scéna Petra Matáska a efektní, renesanční módou inspirované kostýmy Aleny Schäferové.

Zámek Pardubice

2006-07-31T11:31:00.000-07:00

Zámek Pardubice
Počátky dnešního zámku datují archeologické nálezy do konce 13. století. Původní hrad prošel několika přestavbami. Nejvýraznější uskutečnili na konci 15. a začátku 16. století páni z Pernštejna, kteří vytvořili přechodný typ mezi hradem a zámkem. Pernštejnové přestavěli celý areál hradu na palác, který vyhovoval nárokům pronikající renesance, a kolem paláce a dvora vybudovali nové mohutné opevnění. Roku 1560 koupil zámek od Pernštejnů král a aristokratické sídlo podléhalo stále více komerčním zájmům správy velkostatku. V paláci se přesto dochovaly cenné zbytky raně renesančních nástěnných maleb, kazetové stropy a další architektonické prvky.

Jan Šibík STORIES

2006-07-28T06:03:00.000-07:00

Jan Šibík STORIES
Jan Šibík, nejznámější český fotoreportér, držitel ceny WORLD PRESS PHOTO a dalších několika desítek cen v soutěži Czech Press Photo zahájil 7.6.2006 na Staroměstské radnici v Praze velkou výstavu svých velkoformátových fotografií pod záštitou primátora Prahy Pavla Béma.
Hlavním motivem výstavy jsou osudové střety a události ve světě za posledních pět roků - ničivá vlna tsunami, aids v Oděse, války v Iráku, Aghánistánu a Libérii, bída v utečeneckých táborech v Angole, pohřeb papeže i události po smrti Jásira Arafata, nekončící násilí v Palestině a další reportáže.
Jan Šibík podnikl od roku 1985 přes dvě stě cest do všech koutů světa. Fotografoval konec komunismu v Evropě, pád berlínské zdi, sametovou revoluci v Československu i krvavý zánik Ceauceskova režimu v Rumunsku. Byl svědkem masakrů v Sieře Leone a Libérii, hladomoru v Súdánu, Somálsku a Etiopii. Zažil následky zemětřesení v Arménii i Turecku, exodus iráckých Kurdů do Íránu. Zaznamenal války v Afghánistánu, Chorvatsku, Bosně, Kosovu, v gruzínské Abcházii, Čečensku, ázerbájdžánském Náhorním Karabachu, Jihoafrické republice a Iráku. Genocidu ve Rwandě, uprchlické tábory v Tanzanii, Súdánu, Haiti, Angole a Somálsku. Opakovaně pracoval také na Kubě.
"Fotografování mi dává pocit, že dělám něco užitečného. Něco, co aspoň někteří lidi respektují a uznávají. Dává mi to, že jsem neustále konfrontovaný s tvrdou realitou světa a se životními hodnotami jiných lidí. O to víc si vážím toho, jak se tady máme dobře."

Krivoklat

2006-07-27T08:16:00.000-07:00

Počátky hradu sahají do 12. století. V 15. století byl přestavěn Vladislavem Jagellonským do pozdně gotického stylu. Fürestenberkové hrad drželi až do roku 1929 a rozsáhle jej restaurovali.Na staré hradbě podél příjezdové cesty k hlavní bráně hradu Křivoklát stojí osm osamocených podstavců pro sochy. V letech 1731 – 33 zde byly vztyčeny sochy osmi českých světců , jejichž autorem byl pravděpodobně méně známý „lidový“ sochař. Tato díla se nám nedochovala, až na sochu sv. Václava, která byla před časem zrestaurována a na ochoz pak v roce 2005 umístěna její kopie.

Růžencové slavnosti

2006-07-20T02:48:00.000-07:00

V roce 2006 uplyne 500 let od vzniku Růžencové slavnosti - mistrovského obrazu Alberchta Dürera, který je dnes uložen ve sbírkách Národní galerie v Praze. Vzhledem k tomu, že jde o jedno z nejdůležitějších děl evropského malířství přelomu gotiky a renesance, jež se dochovalo na území českého státu, věnuje Národní galerie v Praze tomuto výročí rozsáhlou výstavu.
Expozice zároveň připomene pohnuté osudy slavné malby Ružencová slavnost: Norimberský umělec Albrech Dürer ji roku 1506 vytvořil v Benátkách, sto let poté obraz pro sbírku Pražského hradu získal císař Rudolf II. V Praze tento skvost zůstal až do dnešních dnů, ačkoli v průběhu staletí se několikrát ocitl na hranici úplné zkázy.

Dům vín České republiky v pražském Ungeltu

2006-07-16T23:58:00.000-07:00

Dům vín České republiky v pražském Ungeltu
V šesti sálech historického třípatrového domu je prezentováno šest vinařských oblastí České republiky, a to tím nejlepším, co se zde urodilo. Najdete zde více než 400 druhů vín, která byste marně hledali v regálech běžných obchodů. Snad jenom v některých vybraných vinotékách. Celým domem můžete volně procházet se skleničkou a degustačním neutralizačním pečivem v ruce a ochutnávat až padesát různých vzorků vína denně – pokud to ovšem vydržíte...
Degustace v Domě vín České republiky nezahlcuje návštěvníka teoretickým rozborem buketu, obsahu cukru, kyselinky apod., ale dává prostor především volnému ochutnávání darů slunce. Seznámení se špičkovou produkcí dvaceti předních vinařů z Čech a Moravy můžete absolvovat sami nebo v doprovodu zdejšího sommeliéra. Vybrané značky si zde pak můžete rovnou zakoupit.

Festival Letní slavnosti staré hudby

2006-07-13T03:26:00.000-07:00

V červenci a počátkem srpna letošního roku již po sedmé proběhne v nejkrásnějších historických prostorách Prahy s Mezinárodním hudební festival Letní slavnosti staré hudby. Dramaturgie festivalových koncertů se vztahuje především k hudebnímu jubileu, které letos oslavuje celý svět - 250. výročí narození a 215. výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta. Tuto skladatelskou osobnost není třeba dlouze představovat, festivalové koncerty tak nejlépe učiní špičkovou interpretací jeho skladeb. Mozartovo dílo zde navíc získá další rozměr zasazením do kontextu děl jeho předchůdců, současníků a následovníků a prostředí, v němž se Mozart pohyboval (Salcburk, Vídeň, Paříž, Mnichov, Praha). Pro svoji dramaturgickou náplň je festival zahrnut do projektu Mozart Praha 2006

Divadlo Ungelt

2006-07-02T14:12:00.000-07:00

Divadlo Ungelt se od svého vzniku v roce 1995 zařadilo mezi ty komorní divadelní scény, které staví na první místo herce – osobnost. Milan Hein, umělecký šéf a majitel tohoto soukromého divadla důsledně vybírá kvalitní herecké hvězdy, renomované režiséry a dramatické texty, které svou intimností přesně zapadají do malého prostoru divadla. Jeho dramaturgický plán tak obohacuje pražskou metropoli o komorní hry, které jsou u nás na rozdíl od světových jevišť téměř neznámé. U většiny textů je rovněž jejich divácká atraktivita pojištěna bouřlivým úspěchem na světových scénách.
Nevelká divácká kapacita Ungeltu přivedla Milana Heina k myšlence vytvoření Letní scény. Chtěl uspokojit diváky, kteří se do jeho stálé divadelní budovy vzhledem k omezeným možnostem a velkému diváckému zájmu vůbec nedostali. Zároveň chtěl také potěšit nadšence, kteří těžce nesou „divadelní prázdniny“ a zároveň zbožňují krásnou atmosféru příjemného uměleckého večera pod širým nebem. Malebné prostranství na hradčanském Novém světě pod Loretou se otevřelo divákům již v loňském roce.