Strahovský klášter II
Strahovský klášter II
Po své pouti do Svaté země v roce 1138 pojal olomoucký biskup Jindřich Zdík myšlenku založit v Praze klášter řeholních kanovníků. S pomocí pražských biskupů a panovníků byl na místě zvaném Strahov založen klášter řeholních kanovníků, který však nepříliš prosperoval. Teprve od roku 1143, kdy přišli na Strahov premonstráti z porýnského Steinfeldu začíná se na tomto úspěšně rozvíjet život řeholního společenství.
Premonstráti zbudovali nejdříve dřevěné stavení kláštera a započali se stavbou románské basiliky. Pravděpodobně již od roku 1149 stál zde kamenný kostel, či alespoň jeho chór. Po dokončení stavby basiliky pokračovala stavební aktivita stavbou kamenných klášterních budov, které byly v roce 1182 téměř hotovy. Po požáru v roce 1258 byl klášterní objekt znovu obnoven.Hmotný a duchovní rozvoj kláštera přerušily v roce 1420 husité, kdy byl klášter vypleněn.
Období až do konce 16. století znamenalo pro klášter dobu úpadku a doslovného živoření. Obrat nastal s příchodem Jana Lohelia. V roce 1586 se stává strahovským opatem a začíná s obnovou kláštera. Jak po stránce stavební, tak i duchovní. Nechává přestavět zchátralý kostel, buduje klášterní dílny, obnovuje budovy opatství a konventu, zřizuje nové zahrady. Tak se stane, že již v roce 1594 žije v klášteře dvanáctičlenná komunita bratří. Když je v roce 1612 Lohelius jmenován pražským arcibiskupem, na opatský stolec zasedne Kašpar Questenberg, který pokračuje v jeho díle. Dokončuje přestavbu dolních ambitů a prelatury. Staví špitál sv. Alžběty na Pohořelci, klášterní pivovar, na Novém Městě zakládá kolej sv. Norberta pro studium řádových bratří a znovu přestavuje kostel, tím, že jej prodlužuje směrem k západu. Mezi jeho největší činy patří přenesení ostatků zakladatele premonstrátského řádu sv. Norberta z Magdeburku na Strahov, kde odpočívají dodnes.
Po své pouti do Svaté země v roce 1138 pojal olomoucký biskup Jindřich Zdík myšlenku založit v Praze klášter řeholních kanovníků. S pomocí pražských biskupů a panovníků byl na místě zvaném Strahov založen klášter řeholních kanovníků, který však nepříliš prosperoval. Teprve od roku 1143, kdy přišli na Strahov premonstráti z porýnského Steinfeldu začíná se na tomto úspěšně rozvíjet život řeholního společenství.
Premonstráti zbudovali nejdříve dřevěné stavení kláštera a započali se stavbou románské basiliky. Pravděpodobně již od roku 1149 stál zde kamenný kostel, či alespoň jeho chór. Po dokončení stavby basiliky pokračovala stavební aktivita stavbou kamenných klášterních budov, které byly v roce 1182 téměř hotovy. Po požáru v roce 1258 byl klášterní objekt znovu obnoven.Hmotný a duchovní rozvoj kláštera přerušily v roce 1420 husité, kdy byl klášter vypleněn.
Období až do konce 16. století znamenalo pro klášter dobu úpadku a doslovného živoření. Obrat nastal s příchodem Jana Lohelia. V roce 1586 se stává strahovským opatem a začíná s obnovou kláštera. Jak po stránce stavební, tak i duchovní. Nechává přestavět zchátralý kostel, buduje klášterní dílny, obnovuje budovy opatství a konventu, zřizuje nové zahrady. Tak se stane, že již v roce 1594 žije v klášteře dvanáctičlenná komunita bratří. Když je v roce 1612 Lohelius jmenován pražským arcibiskupem, na opatský stolec zasedne Kašpar Questenberg, který pokračuje v jeho díle. Dokončuje přestavbu dolních ambitů a prelatury. Staví špitál sv. Alžběty na Pohořelci, klášterní pivovar, na Novém Městě zakládá kolej sv. Norberta pro studium řádových bratří a znovu přestavuje kostel, tím, že jej prodlužuje směrem k západu. Mezi jeho největší činy patří přenesení ostatků zakladatele premonstrátského řádu sv. Norberta z Magdeburku na Strahov, kde odpočívají dodnes.
posted by Synkopa at 4:43 AM
0 Comments:
Post a Comment
<< Home