Pražský orloj III

Pražský orloj III
Figura Smrtky byla na orloji pravděpodobně jako první – a rozhodně dřív než tolik oblíbené postavy apoštolů! Bývala však asi menší a především mívala pohyblivou dolní čelist, kterou „klapala“. Současná Smrtka už to ale nedokáže: pouze třímá přesýpací hodiny a zvoní – s pevnou čelistí už totiž hýbat nemůže!
O původním kostlivci existuje i další pozoruhodná pověst, jejímž důležitým prvkem je právě její „klapající součást“. Nad orlojem v minulosti byla žalářní kobka, v níž čekaly na ortel provinilí šlechtici. Jednou sem byl uvržen mladý rytíř, odsouzený k smrti. Malým okénkem vyhlížel ven právě ve chvíli, kdy začaly odbíjet hodiny a orloj se dal do pohybu. Náhle do pootevřených dásní kostlivce vletěl popletený vrabčák, čelisti Smrtky prudce sklaply – a uvěznily ho!
Za hodinu se však hrůzná past naštěstí otevřela, osvobozený ptáček vylétl na svobodu a zoufalému rytíři v kobce tím náhle dodal naděje... A stal se zázrak: ještě téhož dne bylo jeho provinění znovu zváženo, spor se jako zázrakem šťastně urovnal a mladý vězeň dostal milost.
Zcela jiná pražská legenda o orloji se už týká skutečné historické události: popravy sedmadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí dne 21. června 1621. Každý rok ve výroční den, kdy se tato neblahá exekuce uskutečnila, se vracejí popravení do míst, kde kdysi stálo lešení. Chvíli stojí v tichém rozjímání, a poté odcházejí k průčelí Staroměstské radnice. Pokud jde orloj správně, prý se českému národu povede dobře. Běda však, opozdí-li se hodiny či některá z figur! Podle jiné verze prý sedmadvacet pánů kontroluje chod orloje na Nový rok.