Pověsti kolem Karlova Mostu

Karlův most opřádá i řada pozoruhodných pověstí. Jedna z legend vypráví o době, kdy český král Václav IV. nechal z mostu svrhnout svatého Jana Nepomuckého. Ještě téže noci se údajně zřítil mostní oblouk přesně v místech, kde byl mrtvý světec vhozen do vln. Podle pověsti upělo na Karlově mostě prokletí a snahy o opravy byly marné. Co se podařilo do večera postavit, druhý den ráno našli v troskách. Až se přihlásil stavitel, který předtím pobýval v cizině. Dal se s chutí do díla a navečer měl pořádný kus opraven. Nechtěl ponechat nic náhodě, a proto se rozhodl hlídat celou noc. Jakmile odbila půlnoc, ozvala se rána a vše, co opravil, se zřítilo do vody. Před vyděšeným mužem se zjevil ďábel, který úlisně navrhl: „Dílo dokončíš, když mi dáš toho, kdo první přejde po opraveném mostě.“ Stavitel váhal, ale nakonec souhlasil. Domníval se, že čerta ošidí. A hned druhý den si přinesl klec s kohoutem, jehož zamýšlel vypustit na opravený most. Stavební práce postupovaly už bez potíží a zakrátko byl most zase v pořádku...
Ale pekelník se ošálit nenechal! Proměnil se v zedníka a stavitelově těhotné manželce přinesl smyšlený vzkaz, že je s jejím mužem zle. Žena se vyděsila, vběhla na most – a přešla jako první! Po slavnosti, na níž všichni stavitele velebili, následovalo kruté vystřízlivění: jeho paní porodila mrtvé dítě a sama zemřela... Duše neviňátka se od té doby vznášela nad mostem a nenalézala klidu. A lidé tu prý slýchávali prapodivné kýchnutí. Netušili však, že zakleté nemluvně marně čeká na správnou odpověď: „Pozdrav pánbůh!“ Teprve po mnoha letech šel po mostě prostý venkovan a jak byl zvyklý na vsi, po kýchnutí pronesl kýženou větu. A duše nenarozeného děcka byla konečně vysvobozena.