Přemyslovci vs Slavníkovci

Vedoucí postavení Přemyslovců v Čechách již uznávaly všechny ostatní menší kmeny na území bývalých keltských Bójů (odtud název země Bohemia), ale Slavníkovci se stále považovali za nezávislý, svrchovaný rod. Navíc se přikláněli k Polsku, s nímž Boleslav prohrál válku. A tak nakonec Boleslav řešil situaci násilím, dokonce porušením daného slova, a celý rod Slavníkovců byl pobit. Naživu zůstali jen tři jeho příslušníci, mezi nimi Vojtěch. Ten v době, kdy se odehrávala krutá likvidace jeho rodu, byl již v Římě. Byl na něj činěn nátlak, aby se vrátil do Prahy na biskupský stolec, ale nakonec dostal svolení odejít jako misionář do některé pohanské země. Z Říma odešel asi v polovině roku 996. Odebral se do Mohuče a potom do Polska. Tam vyvíjel čilou náboženskou činnost. Chtěl pak jít hlásat evangelium mezi Ljutice, ale bylo mu doporučeno, aby šel mezi Prusy. Na hranicích mezi Polskem a Pruskem byl však jedním z pohraničních vojáků zabit. Jeho tělo hodili do vody, ale bylo vyplaveno na polský břeh a nalezeno. Hlavu našel pocestný, od něhož byla vykoupena. Boleslav Chrabrý uložil Vojtěchovy ostatky s velkou slávou ve Hnězdně.
Vojtěch dal život za víru Kristovu a stal se vzorem celému západnímu křesťanstvu, neboť uskutečnil nejvyšší ideály – dokonalé mnišství a mučednictví. V Čechách je sv. Vojtěch méně znám a uctíván nežli ostatní čeští světci – více jej uctívají v Polsku, na Slovensku, v Itálii, v Maďarsku. Jeho život, naplněný láskou k Bohu a k bližnímu, však proniká staletími...
V roce 1997, v den tisícího výročí zavraždění sv. Vojtěcha, bylo na Pražském hradě obnoveno zasvěcení katedrály sv. Vítovi, Václavovi a Vojtěchovi.