Kostel Sv. Václava - Loket

Kostel Sv. Václava - Loket
První zmínky o kostelu se datují rokem 1240, kdy řemeslníci a rodiny hradní posádky získali pod hradním svahem vlastní farní kostelík, zasvěcený českému národnímu světci sv. Václavu. Z dochovaných písemných pramenů však již nelze s určitostí rozlišit, zda církevní stavba byla hradní rotunda nebo městský kostel. Roku 1247 udělil král Václav právo k městskému farnímu kostelu pražskému řádu křižovníků s červenou hvězdou, kteří při něm založili špitál, poprvé v pramenech připomínaný v roce 1305. Až do roku 1293 byl kostel v Lokti ve věcech církevních podřízen faře v Sedlci. Teprve v roce 1325 se u kostela objevuje vlastní plebán. Tehdy král sliboval, že dá postavit novou svatyni na lepší, důstojnější místo, protože starý kostel přiléhal těsně k hradnímu obvodu. K tomuto zásahu však nikdy nedošlo.

Loket

Roku 1631 přivítali na Lokti příchod Sasů a pání jim přislíbili věrnost. Avšak v témže roce byl Loket opět obléhán a nakonec musel vzdát po třech měsících příchodem vojsk Albrechta z Valdštejna. Potom hrad Loket obsadila císařská posádka, která tu pobývala až do konce války. Císařským nařízením z roku 1663 byl Loket zařazen mezi hraniční pevnosti Čech. To přineslo nové výdaje na opevnění hradu.
Po velkém požáru Markrabského domu na hradě v roce 1725 zůstalo bohužel z objektu zachováno pouze obvodové zdivo a v přízemí jediná zeď příčná. Poté byl objekt upraven na městskou sýpku s malými okénky a s prostým olištovaným vstupním portálem. V této podobě byl ponechán až do přestavby na počátku tohoto století.
O novém využití hradních budov se začalo jednat již roku 1788. Tehdy podal loketský magistrát návrh na přestavbu části starého hradu na městské vězení. Návrh byl přijat a v roce 1797 začal stavitel Leistner přestavbu realizovat. K úplnému dokončení došlo až roku 1822 a jako věznice sloužil hrad až do roku 1949. V roce 1950 byl Loket prohlášen městskou památkovou rezervací.

Loket husitství a po

Hned na počátku husitského hnutí v roce 1420 musel Loket odolávat obležení vojskem Krušiny ze Švamberka a v dalších letech ještě několikrát. Roku 1434 král Zikmund udělil zástavní právo na hrad svému kancléři Kašparu Šlikovi, který byl jmenován královským loketským hejtmanem a purkabím města. V roce 1473 vypukl - údajně inspirován pány z Plavna - požár jednoho domu pod loketským hradem, přenesl se na hrad, který celý zničil kromě izolovaně stojícího Markrabského domu.
Stavební prvky, které tu plynule přecházejí z pozdní gotiky do období renesance, jsou z dílny rodiny Šliků. Díky tomuto rodu se hrad stal reprezentačním a náročným rodovým sídlem a správním sřediskem kraje. Město potom získaný hrad pouze stavebně udržovalo, na jeho výraznější přestavbu a modernizaci nemělo naštěstí zájem.
V letech 1613-1615 úřadoval na loketském hradě jako krajský hejtman Vít Werner z Rabic, po němž je do této funkce dosazen dosavadní sudí Matyáš Bernart Unruher. Do dramatických událostí třicetileté války vstoupili loketští podporou českého stavovského povstání. Po bitvě na Bílé Hoře odmítli vpustit do Lokte císařskou posádku a naopak přivítali Mansfeldovo protestantské vojsko, který zde zanechal 550 mužů. V roce 1621 byl Loket dobyt bavorským generálem Tillym.

Loket za Lucemburků

Významné postavení Lokte v království za vlády Jana Lucemburského potvrzují zápisy zbraslavské kroniky. Před polovinou 14. století se zde několikrát zdržel Karel IV. a nejen že zde řešil státní záležitosti, ale i lovil v rozsáhlé královské oboře, sahající od Drahovic při ústí říčky Teplé až k ústí Slavkovského potoka. Ještě několikrát zde pobýval se svým dvorem v letech 1370-1376.
Jako důležitá státní pevnost se Loket uplatnil i v době bojů Karlova syna Václava IV. s Ruprechtem Falckým. Roku 1382 potvrdil král Václav IV. všechna městská práva a svobody a hrad s krajskou správou svěřil do rukou svému oblíbenci Zdimírovi ze Sedlce (1382-1397). Do této doby je možno datovat částečnou přestavbu hradu. V roce 1398 byl na hradě novým purkabím ustanoven Vintíř a později (1405-1412) Albert starší z Kolovrat a na Libštejně.

Loket vznik a raná historie

Loket
Pravděpodobně někdy ve 3. čtvrtině 12. století za panování krále Vladislava II. (1140-1173) byl na akropoli hradiště založen kamenný královský hrad. Impulsem pro výstavbu této české pohraniční pevnosti bylo možná i nebezpečné pronikání německých záborových úředníků (ministeriálů), kteří pod patronací markabího Děpolta z Vohburka obsadili a kolonizovali část oblasti bývalého Sedlecka z obou stran našich dnešních státních hranic.
Výstavný loketský hrad byl od počátku častým místem pobytu českých panovníků a jejich rodin i místem významných diplomatických jednání. Tak již v roce 1239 byl tu králem Václavem I. přijat římský císař Konrád a vedla se zde důležitá státní jednání s Jindřichem Míšeňským. Období vlády Přemysla Otokara II. (1253-1278) se významně odrazilo zejména ve velké přestavbě loketského hradu, kde bylo staré ohrazení dolního hradu vyměněno za mohutný prstenec nové hradební zdi, dosahující šířky 2 m a zesílený několika půlválcovými věžemi. Hradba z charakteristických valounových kamenů tvoří dodnes obvod východní poloviny areálu.

Lipnice

Lipnice
Na ochranu obchodní cesty mezi dnešním Havlíčkovým Brodem a Humpolcem byl zbudován hrad Lipnice nad Sázavou. První písemná zmínka o hradě je z roku 1316, kdy majitelem hradu byl příslušník roku Ronovců, Raimund z Lichtenburka (dnešní Lipnice). V polovině 15. století se držiteli hradu stávají Trčkové z Lípy, za jejichž vlády dochází k goticko-renesanční přestavbě starého paláce a věže Samson, spojení nádvoří a výstavbě jižního paláce. Třicetiletá válka znamenala pro hrad zničení jeho opevnění a následné chátrání. V roce 1869 hrad vyhořel a ve 20. století byl částečně rekonstruován a konzervován. V současné době je možné si prohlédnout středověké prostory s archeologickou expozicí, zrestaurovanou kapli sv. Vavřince, zbrojnici, prostor velké věže a věže Samson.