Thursday, July 19, 2007

Hrad Zvíkov

Hrad Zvíkov
Na vysoké skalní šíji nad soutokem Vltavy s Otavou založil Přemysl Otakar I. hrad, z něhož se zachovala dnešní Hlízová věž. Za Václava I. a zejména Přemysla Otakara II. byl královský palác vybudován do dnešní lehce nepravidelné pětiboké podoby s patrovými arkádami do nádvoří. Po vymření Přemyslovců získali zástavní držení Rožmberkové a později Švamberkové, za nichž vznikla většina nástěnných maleb. V 2. polovině 16. století byl Zvíkov přestavován, rozšiřován o hospodářské stavby a zesíleno bylo i opevnění. To se osvědčilo po potlačení stavovského povstání. Švamberská posádka se po dvou letech obléhání vzdala v létě 1622 císařským a hrad byl vypleněn. Zvíkov novým majitelům sloužil jen k hospodářským účelům. Velký požár v roce 1751 přispěl k rychlé zkáze hradu, takže počátkem 19. století ležel v troskách. Pod vlivem romantismu přistoupili Schwarzenbergové v 80. létech 19. století k rekonstrukci kaple, vstupního křídla a arkád a dali nepříliš citlivě restaurovat dochovalé zbytky výmalby.

Monday, July 16, 2007

Frýdlant

Frýdlant patří k nejvýznamnějším památkovým celkům v Čechách. Areál představuje velmi cenné spojení dvou architektonických útvarů – středověkého hradu a renesančního zámku. Vznik hradu Frýdlant spadá do poloviny 13. století. Jeho prvními majiteli byli Ronovci.
První renesanční stavby, ovlivněné tzv. saskou, respektive lužickou architekturou s mnohými gotickými návraty, provedli páni z Biberšteinu, držící panství od konce 70. let 13. století do roku 1551. V letech 1552 – 1558 spravovala panství jako odumřelé léno královská komora. V roce 1558 koupil Frýdlant Friedrich z Redernu, jeden z nejpřednějších slezských šlechticů.
K významné stavební aktivitě v renesančním duchu došlo až za vlády Melchiora z Redernu po roce 1582, který z Frýdlantu vytvořil rodovou rezidenci. Po Bílé Hoře zkonfiskovaný majetek Redernů koupil v roce 1622 Albrecht z Valdštejna, generál císařských vojsk a jedna z nejvýznamnějších osobností třicetileté války. Učinil jej centrem nového vévodství, i když hlavní rezidence byla přemístěna do Jičína.
Po prvních náznacích romantické novogotiky, které lze sledovat již roku 1805 (portál s pylony), byly sneseny renesanční štíty a sgrafita zabílena.
Původní podoba gotického hradu se do dnešních dnů nedochovala ve své celistvosti. Dnes vidíme hrad jako mohutnou dvoupatrovou stavbu kolem malého nepravidelného nádvoří, kterému dominuje velká válcová věž.

Tuesday, July 10, 2007

Hrad Žebrák

Z hradu Žebrák, který sdílel osudy s točnickým panstvím a do dnešní doby zůstaly nejvýraznějšími zachovanými částmi zejména dvě válcové věže. Hlavní a mohutnější , zdobena na povrchu gotickým kvádrováním v omítce, stojí na nejvyšším bodě hradního pahorku a slouží návštěvníkům jako rozhledna. Druhá věž je umístěna na severním úbočí.
Torzo přilehlého paláce ukrývá pozůstatky kamenného točitého schodiště a prostor bývalého topeniště.
Z kaple sv. Apolináře a sv. Markéty se dochovaly pouze nepatrné zbytky zdiva.
Z druhého paláce s bosovaným nárožím, vystavěným za krále Václava IV. nad Mlýnským potokem, je zřícenina, která svým charakterem připomíná budovy blízkého hradu Točníku.Hrad Žebrák byl založen ve druhé polovině 13. století příslušníkem rodu Buziců nedaleko vsi Žebrák. V roce 1341 se hrad stal královským majetkem a byl často využíván Karlem IV. při cestách do Norimberku. Původní palác byl zvětšen a na západní straně hradiště byl postaven nový dvoupatrový palác, jehož nároží zpevňovalo bosované zdivo. V roce 1532 vypukl na objektu opět požár a hrad se z jeho následků již nikdy nevzpamatoval a následně rychle chátral. O další osudové poškození se postaral nový zástavní majitel Volf Krajíř z Krajku při hledání legendárního pokladu Václava IV. Hrad byl natolik poškozen, že již v roce 1553 je uváděn jako pustý. Poslední aristokratický majitel objektu Josef Colloredo-Mansfeld věnoval zříceninu hradu v roce 1923 Klubu českých turistů.

Monday, July 09, 2007

Dačice

Dačice
Nejstarší písemná zmínka o osadě tohoto jména je vedena v Želivské kronice a hovoří o olomouckém biskupovi Pelhřimovi, který roku 1183 světil moravskému markraběti Konrádu Ottovi v Dačicích nový kostel.
Nová kapitola historie Dačic je od roku 1459 spojena s rodem Krajířů z Krajku. Za jejich vlády se gotická tvář města změnila v renesanční. První zmínka o novém zámku se objevuje roku 1591 v souvislosti se stavbou domů na horním náměstí. Stavebníkem zámku byl Oldřich Krajíř z Krajku a stavitelem italský mistr Francesco Garrof de Bissone, rovněž autor renesanční zvonice farního kostela sv. Vavřince. Zámek po vymření Krajířů roku 1600 často střídal majitele, několikrát vyhořel a teprve za vlády Osteinů se přikročilo k jeho opravě. Vedl ji v letech 1732 až 1733 stavitel Francesco Camelli spolu s místním mistrem Janem Nevídalem. V roce 1809 vymřeli Osteinové a dačické panství získali Dalbergové. S jejich jménem je spojená poslední stavební úprava, která určila zámku jeho dnešní klasicistní úpravu. V letech 1832 – 1833 proběhla přestavba interiéru pod vedením vídeňského architekta Karla Schlepse. Posledními držiteli dačického zámku byl s Dalbergy spřízněný rod Salmů, který vlastnil zámek až do roku 1945.

Monday, July 02, 2007

Bítov

Bítov je jedním z nejstarších a nejromantičtějších hradů naší země. Jedinečné je již jeho umístění v krajině: leží na ostrohu obtékaném ze tří stran řekou Želetavkou, nedaleko jejího soutoku s Dyjí, v malebném kaňonu tzv. Moravského Švýcarska. Dnes se zrcadlí ve vodách Vranovské přehrady, které zatopily obec Bítov v podhradí a které násobí jeho přeludné kouzlo.
Původně dřevěný hrad byl jako zeměpanský hrad, střežící jižní hranici země, nahrazen brzo hradem kamenným. Z počátku 13. století se dochovala západní břitová věž. Bítov, který býval centrem jednoho z šesti moravských krajů, se po vymření Přemyslovců dostává na víc než dvě stě let do rukou nezkrotných Lichtemburků. Na přelomu renesance a baroka dostává Bítov ve hmotě již dnešní převážně horizontální vzhled s jedinou vertikálou štíhlé strážní věže.Mezi lety 1811 - 1863 byl již pustnoucí hrad za hrabat Františka a jeho syna Jindřicha z Daunů konečně upraven do dnešní, převažující novogotické podoby.