Svatý Jan Neopmucký

Svatý Jan Neopmucký
Stříbrný náhrobek v ochozu naproti Vlašimské kapli (sv. Erharda a Otýlie, sv. Jana Nepomuckého) patří k nejhonosnějším ve Svatovítské katedrále na Pražském hradě. Podle návrhu J. E. Fischera z Erlachu a modelu A. Corradiniho jej nad hrobem sv. Jana Nepomuckého zhotovil vídeñský zlatník Josef Würth v letech 1733–1736. Světec klečí nahoře na víku rakve, již drží dva andělé, andílek ukazuje relikvii jeho jazyka. Stříbrné vázy a alegorie Síly, Moudrosti, Mlčenlivosti a Spravedlnosti provedl pražský zlatník Josef Seitz (1746). Baldachýn nesený anděly věnovala Marie Terezie (1771).
Na toto místo v katedrále však nebylo Janovo tělo pohřbeno hned po mučednické smrti 20. března 1393. Bylo nalezeno pravděpodobně necelý měsíc po vhození do Vltavy, v záhybu řeky na mělčině, a vzhledem k neklidné situaci dočasně pohřbeno v blízkosti v kostele sv. Kříže Většího. Až asi v roce 1396 tělo přenesli do hrobu v ochozu rozestavěné katedrály. Hrob byl uzavřen mramorovým kamenem, na němž bylo vyryto Janovo jméno.
Jan z Pomuku se narodil pravděpodobně mezi lety 1340–1350 v Pomuku v jihozápadních Čechách, trhové vsi nedaleko stejnojmenného cisterciáckého kláštera, jejíž jméno se již tehdy pro rozlišení uvádělo jako ne-Pomuk; po zničení kláštera husity zůstal jen Nepomuk.

Přemyslovci vs Slavníkovci

Vedoucí postavení Přemyslovců v Čechách již uznávaly všechny ostatní menší kmeny na území bývalých keltských Bójů (odtud název země Bohemia), ale Slavníkovci se stále považovali za nezávislý, svrchovaný rod. Navíc se přikláněli k Polsku, s nímž Boleslav prohrál válku. A tak nakonec Boleslav řešil situaci násilím, dokonce porušením daného slova, a celý rod Slavníkovců byl pobit. Naživu zůstali jen tři jeho příslušníci, mezi nimi Vojtěch. Ten v době, kdy se odehrávala krutá likvidace jeho rodu, byl již v Římě. Byl na něj činěn nátlak, aby se vrátil do Prahy na biskupský stolec, ale nakonec dostal svolení odejít jako misionář do některé pohanské země. Z Říma odešel asi v polovině roku 996. Odebral se do Mohuče a potom do Polska. Tam vyvíjel čilou náboženskou činnost. Chtěl pak jít hlásat evangelium mezi Ljutice, ale bylo mu doporučeno, aby šel mezi Prusy. Na hranicích mezi Polskem a Pruskem byl však jedním z pohraničních vojáků zabit. Jeho tělo hodili do vody, ale bylo vyplaveno na polský břeh a nalezeno. Hlavu našel pocestný, od něhož byla vykoupena. Boleslav Chrabrý uložil Vojtěchovy ostatky s velkou slávou ve Hnězdně.
Vojtěch dal život za víru Kristovu a stal se vzorem celému západnímu křesťanstvu, neboť uskutečnil nejvyšší ideály – dokonalé mnišství a mučednictví. V Čechách je sv. Vojtěch méně znám a uctíván nežli ostatní čeští světci – více jej uctívají v Polsku, na Slovensku, v Itálii, v Maďarsku. Jeho život, naplněný láskou k Bohu a k bližnímu, však proniká staletími...
V roce 1997, v den tisícího výročí zavraždění sv. Vojtěcha, bylo na Pražském hradě obnoveno zasvěcení katedrály sv. Vítovi, Václavovi a Vojtěchovi.

Hrob sv. Vojtěcha

Hrob sv. Vojtěcha najdeme ve střední lodi Svatovítské katedrály. Je to místo nepatrně vystupující nad úroveň podlahy, ohraničené bronzovým lemem s nápisem. Ostatky tohoto mučedníka uložil Boleslav Chrabrý po jeho smrti v roce 997 v polském Hnězdně. Český kníže Břetislav je pak roku 1039 převezl do Prahy a uložil je právě v tom kostele, který Vojtěch roku 994 naposledy opustil. V roce 1396 byly ostatky sv. Vojtěcha přeneseny do nově vybudované hrobky v hlavní lodi rozestavěné Svatovítské katedrály. Po dostavění chóru byla totiž v roce 1392 zahájena výstavba transeptu a trojlodí. Po požáru v roce 1541 stojící části trojlodí zanikly, ale hrob sv. Vojtěcha zůstal zachován. Nad tímto hrobem byla v 16. století zbudována renesanční kaple podle projektu U. Aostallise. Při dostavbě katedrály v 19. století byla hrobka otevřena, prozkoumána a kaple zbořena. Po dostavění chrámu zde měl být vybudován oltář, který by místo připomínal, ale k tomu už nedošlo. V roce 1996 bylo zjištěno, že hrobka se dochovala v podstatě ve stavu z roku 1396; byly odstraněny jen všechny nadzemní části, další zamýšlené úpravy se pak neuskutečnily. Hrob, v němž spočívaly ostatky sv. Vojtěcha více než 500 let, byl důstojně opraven a opatřen nápisem. Ostatky však byly uloženy v původní gotické části katedrály vpravo, v kapli sv. Erharda a Otýlie, nazývané také Vlašimská.

Václav na Hradě

Nejčastějším námětem uměleckých památek na Pražském hradě je kníže Václav, patron a ochránce české země. Hradní průvodkyně Jana Janoušková jich napočítala celkem 33 - jsou to hlavně ty, které můžeme vidět při procházce Hradem. Nejvíce obrazů, soch a dalších děl zobrazujících sv. Václava najdeme ve Svatovítské katedrále - třiadvacet. K nejkrásnějším patří gotická socha světce na římse nad hlavním oltářem ve Svatováclavské kapli Svatovítské katedrály, s mistrovskou značkou rodu Parléřů, zhotovená pravděpodobně kolem roku 1373. Kníže Václav se narodil pravděpodobně v roce 907 nebo 908. V té době vládl ještě jeho strýc Spytihněv, který však neměl mužské potomky a tak Václavově výchově jako jeho nástupci musela být věnována velká pozornost. Jeho bratr Boleslav se narodil mezi lety 915–921. Velký vliv na Václavovu a pak i Boleslavovu výchovu měla babička Ludmila, která bratry dala učit slovanskému jazyku, Písmu a liturgii a vzdělávala je rovněž ve smyslu křesťanských ctností. Václav byl však vychováván také jako budoucí panovník v nezbytných dovednostech. Jeho příprava na vládu vyvrcholila obřadem postřižin – prvního stříhání vlasů – který se odehrál v roce 915 v kostele Panny Marie na Pražském hradě za účasti biskupa. Tímto obřadem byl snad mladý Václav představen jako nástupce svého otce, knížete Vratislava.