Festival Prague Proms

Festival Prague Proms je inspirován podobně pojatým britským festivalem BBC Proms, který oslavil už 110. výročí svého vzniku a za tu dobu se rozrostl v akci velkolepých rozměrů, která se koná hned v několika britských městech za účasti špičkových hudebních těles a interpretů. Inspirace se ovšem týká hlavně názvu, česká podoba festivalu je svébytná.
Už v loňském roce byl festival Prauge Proms přehlídkou nejen našich, ale i světových umělců, orchestrů, sborů a komorních sdružení špičkových kvalit a tento rok se můžeme znovu těšit na opravdové hudební lahůdky.
Čím je tento festival jiný? Především se nezaměřuje pouze na klasické koncerty v klasickém provedení, snaží se svým programem oslovit ctitele různých hudebních žánrů a zprostředkovat setkání širší veřejnosti s kvalitní hudbou i na místech, kde bychom takovou produkci rozhodně neočekávali. Festival představuje hudební díla, která jsou populární a současně prvotřídní po umělecké stránce, a je koncipován tak, aby nabídl potěšení z hudby nejen zahraničním turistům, ale i domácím posluchačům, kteří přes léto v Praze zůstávají. Už samotný název naznačuje, v čem tkví hlavní myšlenka celého projektu - „Proms“ totiž znamená promenády.

New York - Pompeje fotografa Jana Lukase

Originální projekt, instalovaný v jižních hradních zahradách - v Rajské zahradě a Na Valech je zaměřen na současnou českou fotografii, tentokrát jde o cyklus nazvaný New York - Pompeje fotografa Jana Lukase. Unikátní soubor 26 velkoformátových zvětšenin černobílých a barevných snímků jednadevadesátiletého klasika je v tomto rozsahu vystaven v České republice poprvé.
Jan Lukas se narodil v Českých Budějovicích v roce 1915, začal fotografovat už jako dvanáctiletý. Svět zachycoval nejen dokumentačně a reportážně, ale i s originálním výtvarným citem. Tematická šíře jeho tvorby sahá od krajinářských fotografií přes reportáže až k portrétu. Největší mistrovství prokázal ve fotografiích žánrových. Ve třicátých letech patřil s Karlem Hájkem a Václavem Jírů k zakládající generaci českých fotoreportérů. V roce 1946 vydal pozoruhodnou publikaci Země a lidé, jeho kniha Moskva z roku 1963 byla zničena po intervenci sovětského velvyslance. V roce 1965 odešel do Spojených států.
Po získání amerického občanství v roce 1971 začal pracovat na cyklu Ostrované, v němž dokumentoval život na Manhattanu, v Jeruzalémě, tehdejším západním Berlíně či na Tchajwanu. V roce 1968 představil v New Yorku soubor Pražský deník 1938 - 1965, který patří k zásadním cyklům v kontextu české fotografie. K těm se řadí i cyklus New York - Pompeje. Z jeho rozsáhlé tvorby se zachovala jen část, neboť jako člověk tajně opouštějící vlast propašoval do zahraničí jen něco ze své práce. Mnoho negativů, vzniklých před rokem 1965, se ztratilo. Některé se po letech našly v Uměleckoprůmyslovém muzeu, největší část negativů z let 1930 - 1965 je však stále nezvěstná.

Klimtův obraz

Portrét vídeňské aristokratky Adely Blochové-Bauerové od malíře Gustava Klimta muselo nedávno Rakousko na základě rozhodnutí mezinárodní arbitráže vrátit americké dědičce po původním majiteli, devadesátileté Marii Altmannové (a čtyřem dalším dědicům). Ti ho obratem nabídli dál.
Podle New York Times Klimtův obraz zakoupil miliardář Ronald Lauder, kosmetický magnát spojený mimo jiné s českou televizí Nova. Dílo získal pro Neue Galerie na Manhattanu, již spoluzakládal a která sbírá německé a rakouské umění první poloviny 20. století.
Oficiálně nebyla cena oznámena, ale deník New York Times uvádí, že obraz byl zakoupen za 135 milionů dolarů (asi tři miliardy korun). Doposud byl nejdražším obrazem světa Picassův obraz Chlapec s dýmkou, prodaný v roce 2004 za 104,1 milionu dolarů. Nicméně tato suma byla dosažena ve veřejné aukci, kde jsou obecně ceny nižší než při přímých obchodech.

Sázavafest

Na úvod srpna se letos chystá už pošesté multikulturně koncipovaný Sázavafest, který se může pyšnit jedním z nejhezčích festivalových zázemí. Pořadatelé konečně zveřejnili značně rozšířený a tradičně různorodý seznam letošních účinkujících. Rázem se tak rýsuje další zajímavá akce.
Nejčerstvější novinkou okolo festivalového programu je dobojovaná bitva méně známých (rozuměj některých totálně neznámých i některých už celkem známých) kapel o možnost zahrát si na festivalu. Největší přízeň diváků si získaly kapely 1st choice a East park, který mimochodem právě pracuje pilně ve studiu na svém debutu. Odbornou porotu naopak nejvíce zaujaly výkony pražských indie- punkových The Prostitutes a electropopových Slováků Noise cut.

Herec Rosner

Rösner začal na konci šedesátých let studovat na Divadelní fakultě Akademie múzických umění.
Školu, na které ho učili Václav Voska nebo Vlasta Fabiánová, absolvoval v roce 1973. První angažmá získal v libereckém Divadle F.X.Šaldy, v roce 1979 odešel do Městských divadel pražských.
Na jevišti Národního divadla Boris Rösner odehrál za dvacet let na osm desítek rolí, v poslední době asi nejvíce zaujal jako Harpagon v Moliérově Lakomci. Za tuto roli posbíral před dvěma lety domácí divadelní ocenění Thálie.
Spolupracoval s Českým rozhlasem, řadu rolí ztvárnil ve filmech i televizních inscenacích, pracoval i v dabingu. Rösner také působil jako režisér a pedagog pražské divadelní fakulty AMU.

Tento herec nikdy nebude zapomenut. Jeho charisma, jeho hlas, zkrátka on sám byl fascinující. Herecká osobnost, která se narodí jednou za 50 let. Děkuji Vám, pane Rösnere, za Váš nezaměnitelný styl hraní. i za všechny nádherné role, které jste mistrně ztvárnil.